holubinka namodralá
Russula cyanoxantha (Schaeff.) Fr. 1863
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula cutefracta Cooke 1881
Russula cyanoxantha var. cutefracta (Cooke) Sarnari 1992
Russula flavoviridis Romagn. 1962
Popis
Velká holubinka.
Klobouk je široký 50–150 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý až ploše rozprostřený a ve středu široce prohloubený, barevně velmi proměnlivý – od světle růžové, přes odstíny modré, fialové až po olivově hnědou, okrově hnědou nebo šedozelenou, často nepravidelně skvrnitý, vzácně žlutozelený nebo celý žlutý, barva klobouku se mění s věkem plodnice. Okraj je zprvu podehnutý, v dospělosti nejvýše krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný. Pokožka je často radiálně vrásčitá, vzácně při okraji rozpukaná podobně jako holubinka nazelenalá (Russula virescens), za sucha spíše lesklá, za vlhka slizká a lepkavá, lze ji sloupnout asi do třetiny poloměru klobouku.
Lupeny jsou poměrně husté, 5–10 mm vysoké, v mládí nápadně pružné, jakoby mastné (špekové), ke třeni připojené až krátce sbíhavé, někdy s několika lupénky (lupénky mohou být i četnější), u třeně větvené, žilkami propojené, nejprve bílé, později smetanové, ve stáří obvykle s rezavými skvrnami.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 50–100 x 20–40 mm, dlouho pevný a plný, postupně houbovitě vycpaný, v mládí téměř hladký, v dospělosti jemně podélně vrásčitý, bílý nebo zčásti nafialovělý, poraněním rezavějící.
Dužnina je dlouho tuhá, nakonec zvláště ve třeni houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku někdy nafialovělá, stářím slabě šednoucí. Vůně je nenápadná, chuť mírná, příjemně oříšková.
Výtrusný prach je bílý (1a), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/255/255).
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–10 x 5–7 µm, s nízkou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste hojně, obvykle ve skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích, například pod duby, buky nebo smrky. Květen až říjen.
Možná záměna
Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) je zaměnitelná především s příbuznými druhy holubinek ze sekce Heterophyllidia. Obvykle ji prozradí nápadně pružné (špekové) lupeny, robustní plodnice, bílý výtrusný prach a zcela mírná chuť dužniny.
Barvou klobouku jsou hodně podobné holubinka doupňáková (Russula grisea), holubinka fialovozelená (Russula ionochlora) nebo holubinka podmračná (Russula parazurea), všechny však mají smetanový výtrusný prach a v mládí někdy mírně palčivé lupeny.
Holubinka mandlová (Russula vesca) je obvykle zbarvena růžově až červenohnědě, má křehčí lupeny a drobnější plodnice.
Zelené formy holubinky namodralé (Russula cyanoxantha) můžeme zaměnit například za holubinku bukovku (Russula heterophylla), odlišující se velmi drobnými výtrusy, za holubinku trávozelenou (Russula aeruginea) se smetanovým výtrusným prachem a v lupenech mladých plodnic mírně palčivou chutí dužniny, výjimečně i za holubinku nazelenalou (Russula virescens), s obvykle nápadně rozpukanou pokožkou klobouku.
Ze vzácnějších druhů ještě uveďme možnou záměnu s holubinkou bělovýtrusou (Russula variegatula), holubinkou dužnatou (Russula medullata), holubinkou kachní (Russula anatina), holubinkou tmavomodrou (Russula atroglauca) a holubinkou Langeho (Russula langei). Pro přesnější určení je vhodné sledovat barvu výtrusného prachu a reakci dužniny na roztok zelené skalice (FeSO4).
Všechny zmíněné zaměnitelné druhy jsou jedlé a kuchyňsky hodnotné. Jen naprosto nezkušený houbař dokáže zeleně zbarvenou holubinku zaměnit na smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou (Amanita phalloides). Kdo bezpečně nerozezná muchomůrku od holubinky, ať se sběru holubinek vyhýbá obloukem.
Kuchyňské využití
Vynikající jedlá houba, jedna z nejchutnějších holubinek.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Heterophyllae, subsekce Cyanoxanthinae.
Odborná literatura uvádí řadu variet a forem holubinky namodralé (Russula cyanoxantha), shoda však chybí. Holubinku namodralou (Russula cyanoxantha) zde proto chápeme v širším smyslu (sensu lato).
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš