Atlas hub / Nálezy

holubinka nazelenalá
Russula virescens (Schaeff.) Fr. 1836

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: holubinka (Russula)

Popis

Střední až velká holubinka.

Klobouk je široký 60–120 mm, masitý, v mládí téměř kulovitý, později vyklenutý až ploše rozložený a ve středu mělce prohloubený, světle zelený až šedozelený, zelenoolivový, případně zčásti okrový, na světlejších stanovištích někdy od okraje vybledající až téměř bělavý, v dospělosti rezavě skvrnitý. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti uzlinatě rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, za vlhka lesklá a někdy až rosolovitá, téměř vždy nápadně políčkovitě rozpukaná, lze ji sloupnout jen obtížně blízko od okraje, za vlhka výjimečně až do poloviny poloměru klobouku.

Lupeny jsou spíše husté, později prořídlé, 5–12 mm široké, v mládí poměrně pružné, později křehké, ke třeni úzce připojené až volné, vzácně s lupénky, hojně u třeně (někdy i u okraje klobouku) větvené, žilkami propojené, nejprve bělavé, v dospělosti smetanové, ve stáří obvykle hnědorezavě skvrnité.

Třeň je robustní, obvykle válcovitý, 60–120 x 15–40 mm, v mládí pevný a plný, později pod tvrdou a křehkou kůrou houbovitě vycpaný, podélně vrásčitý, bílý, na bázi a na poškozených místech rezavějící.

Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a stářím rezavějící. Vůně je nevýrazná, chuť mírná, oříšková.

Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b), případně až světle smetanový (2a).

Výtrusy jsou eliptické, 5,5–10 x 4,5–7 µm, s nízkou až střední ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy neúplnou až téměř úplnou síťku.

foto Karel Tejkal

Výskyt

Roste poměrně hojně, jednotlivě nebo v malých skupinách, ve světlých listnatých lesích pod vzrostlými listnatými stromy, především pod duby, také však pod buky, břízami nebo lípami. Upřednostňuje mírně kyselé půdy, vyroste i za suššího počasí. Červen až říjen.

Možná záměna

Díky políčkově rozpukané pokožce klobouku patří mezi několik málo poměrně snadno identifikovatelných druhů holubinek. Nezkušený houbař si ji může poplést snad jen s jinými zelenými holubinkami, pozor však na záměnu se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides).

Rozpukanou pokožku klobouku mohou mít i další druhy holubinek, například holubinka kachní (Russula anatina), holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) nebo holubinka olivová (Russula olivacea), ale zdaleka ne v míře obvyklé u holubinky nazelenalé (Russula virescens).

Kuchyňské využití

Jedna z nejchutnějších jedlých holubinek.

jižní Čechy 2012 obr.4 jižní Čechy 2012 jižní Čechy 2012 jižní Čechy 2012 jižní Čechy 2012 jižní Čechy 2012

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (1998) patří do sekce Heterophyllae, subsekce Virescentinae.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš

Literatura

Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula virescens – holubinka nazelenalá
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Russula virescens – holubinka nazelenalá
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula virescens – holubinka nazelenalá
Zavřel J. (2005): Holubinka nazelenalá - Russula virescens (Schaeff.) Fr., Mykologický sborník 2/2005
Hlaváček Jiří, Smotlacha Miroslav, 1996. Jedlé houby, které doporučujeme ke sběru. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 2/1996.
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
Russula virescens – holubinka nazelenalá
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek
Russula virescens – holubinka nazelenalá