Atlas hub / Nálezy

holubinka olivová
Russula olivacea Pers. 1796

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: holubinka (Russula)

Popis

Velká holubinka.

Klobouk je široký 80–150 (200) mm, tlustě masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý až ploše rozložený, nakonec ve středu mělce prohloubený, vínově červený, fialový, narůžovělý, hnědý, okrový nebo šedoolivový. Okraj je hladký, nerýhovaný, v dospělosti často zvlněný až laločnatý. Pokožka je matná až sametová, při okraji klobouku často soustředně zvlněná (zčeřená), lze ji sloupnout jen obtížně při okraji klobouku.

Lupeny jsou husté, později prořídlé, spíše tlusté, 8-15 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené, jen vzácně s lupénky, některé větvené, nejprve bělavé, někdy s citrónově žlutým odstínem, v dospělosti žluté, s ostřím často při okraji klobouku narůžovělým nebo nafialovělým.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 50–110 x 20–40 mm, někdy pod kloboukem trochu rozšířený, v mládí nápadně pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, obvykle narůžovělý, načervenalý nebo nafialovělý, při poranění žloutnoucí, hnědnoucí nebo rezavějící.

Dužnina je nejprve velmi tvrdá, později křehká a houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, při poranění a stářím žloutnoucí, hnědnoucí nebo rezavějící. Vůně je nevýrazná nebo slabě ovocná, chuť mírná.

Makrochemické reakce: fenol – borůvkově fialová.

Výtrusný prach je žlutý (4c–4d).

Výtrusy jsou eliptické 8–12 x 7–10 µm, s vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.

foto Karel Tejkal
foto Karel Tejkal

Výskyt

Roste dosti hojně v listnatých i jehličnatých lesích (dub, buk, smrk, jedle), často při jejich okrajích nebo na vyhřátých místech, hojněji ve vyšších polohách. Červenec až říjen.

Možná záměna

Holubinka olivová (Russula olivacea) vykazuje spolu s příbuznými druhy holubinkou podrusou (Russula alutacea) a holubinkou vínově hnědou (Russula vinosobrunnea) borůvkově fialovou reakci dužniny na fenol, přičemž tato reakce je pro tuto skupinu holubinek specifická. Holubinka olivová (Russula olivacea) vytváří o něco větší plodnice a především má na rozdíl od ostatních druhů skupiny izolovaně bradavčité výtrusy.

Obdobně zbarvený klobouk, mírnou chuť dužniny a žlutý výtrusný prach mohou mít i holubinka Romellova (Russula romellii), holubinka celokrajná (Russula integra) nebo holubinka habrová (Russula carpini), ty však mají třeň vždy bílý.

Kuchyňské využití

Holubinka olivová je výborná jedlá houba a jedna z našich největších holubinek.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (2005) patří do sekce Amethystinae, subsekce Olivaceinae.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula olivacea – holubinka olivová
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Russula olivacea – holubinka olivová
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula olivacea – holubinka olivová
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
Russula olivacea – holubinka olivová
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek
Russula olivacea – holubinka olivová