holubinka habrová
Russula carpini R. Girard & Heinem. 1956
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 30–80 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý, v dospělosti ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, barevně velmi proměnlivý, hnědý, vínově nebo fialově hnědý, ale také okrový, naoranžovělý, starorůžový nebo olivový, často nepravidelně skvrnitý. Okraj klobouku je zprvu hladký, v dospělosti nevýrazně a krátce rýhovaný. Pokožka za sucha matná, za vlhka lesklá, lze ji sloupnout asi od 1/3 do 2/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později trochu prořídlé, poměrně tlusté, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni zaobleně připojené, žilkami propojené, nejprve bělavé, v dospělosti až žlutooranžové, ve stáří někdy s rezavě hnědými skvrnami.
Třeň je v mládí spíše kyjovitý, později válcovitý, pod kloboukem obvykle trochu rozšířený, 40–80 x 10–20 mm, brzy houbovitě vycpaný, později až dutý, jemně podélně vrásčitý, někdy téměř hladký, bílý, poraněním a stářím žloutnoucí až rezavě hnědnoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, brzy houbovitá, bílá, při poranění a stářím nápadně žloutnoucí až rezavě hnědnoucí. Vůně je nenápadná. Chuť je mírná, v lupenech mladých plodnic někdy nepatrně palčivá.
Makrochemické reakce: guajak – středně rychle až rychle modrozelená; fenol – vínově hnědá; KOH 20% – bez reakce, po delší době nejvýše mírně nažloutlá; FeSO4 10% – růžová.
Výtrusný prach je žlutý (4d–4e), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/179/77).
Výtrusy jsou široce oválné, 7–11 x 6,5–9 µm, s vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste od května do září, v teplých listnatých lesích nebo parcích výhradně pod habry, upřednostňuje spíše zásadité půdy.
Holec a kol. (2006) ji uvádí v kategorii NT (téměř ohrožený druh). V habrových nebo dubohabrových lesích nižších poloh však není vzácná, proto byla v novém Červeném seznamu Zíbarová a kol. (2024) kategorie ohrožení snížena na LC (málo dotčený).
Možná záměna
Holubinku habrovou (Russula carpini) můžeme zaměnit především za nepalčivé holubinky se žlutým výtrusným prachem, které rostou v listnatých lesích. Dobrou (nikoli však postačující) indicií pro určení holubinky habrové (Russula carpini) je růst pod habry.
Holubinka olivová (Russula olivacea) a holubinka podrusá (Russula alutacea) vytvářejí velké a masité plodnice a vykazují borůvkově fialovou reakci s FeSO4; první jmenovaná má obvykle narůžovělý třeň.
Holubinka Romellova (Russula romellii) a holubinka krátkonohá (Russula curtipes) mají síťnaté výtrusy.
Holubinka vonná (Russula odorata) má křehčí konzistenci a voní po pelargóniích, roste především pod duby.
Kuchyňské využití
Je jedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Polychromae, subsekce Integriforminae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal