holubinka habrová
Russula carpini R. Girard & Heinem. 1956
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 30–80 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, v dospělosti ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, barevně velmi proměnlivý, hnědý, vínově nebo fialově hnědý, ale také okrový, naoranžovělý, starorůžový nebo olivový, často nepravidelně skvrnitý. Okraj klobouku je zprvu hladký, v dospělosti nevýrazně a krátce rýhovaný. Pokožka za sucha matná, za vlhka lesklá, lze ji sloupnout asi od 1/3 do 2/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později trochu prořídlé, poměrně tlusté, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni zaobleně připojené, žilkami propojené, nejprve bělavé, v dospělosti až žlutooranžové, ve stáří někdy s rezavě hnědými skvrnami.
Třeň je v mládí spíše kyjovitý, později válcovitý, pod kloboukem obvykle trochu rozšířený, 40–80 x 10–20 mm, brzy houbovitě vycpaný, později až dutý, jemně podélně vrásčitý, někdy téměř hladký, bílý, poraněním a stářím žloutnoucí až rezavě hnědnoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, brzy houbovitá, bílá, při poranění a stářím nápadně žloutnoucí až rezavě hnědnoucí. Vůně nenápadná, chuť mírná, v lupenech mladých plodnic někdy nepatrně palčivá.
Makrochemické reakce: Guajak – středně rychle až rychle modrozelená; fenol – vínově hnědá; KOH 20% – bez reakce, po delší době nejvýše mírně nažloutlá; FeSO4 10% – růžová.
Výtrusný prach je žlutý (4d–4e), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/179/77).
Výtrusy jsou široce eliptické, 7–11 x 6,5–9 µm, s vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste spíše vzácně v teplých listnatých lesích nebo parcích výhradně pod habry, upřednostňuje spíše zásadité půdy. Květen až září.
Možná záměna
Holubinku habrovou (Russula carpini) můžeme zaměnit především za nepalčivé holubinky se žlutým výtrusným prachem, které rostou v listnatých lesích. Dobrou (nikoli však postačující) indicií pro určení holubinky habrové (Russula carpini) je růst pod habry.
Holubinka olivová (Russula olivacea) a holubinka podrusá (Russula alutacea) vytvářejí velké a masité plodnice a vykazují borůvkově fialovou reakci s FeSO4; první jmenovaná má obvykle narůžovělý třeň.
Holubinka Romellova (Russula romellii) a holubinka krátkonohá (Russula curtipes) mají síťnaté výtrusy.
Holubinka vonná (Russula odorata) má křehčí konzistenci a voní po pelargóniích, roste především pod duby.
Kuchyňské využití
Jedlá holubinka, pro vzácnost ji však ke kuchyňskému využití nelze doporučit.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Polychromae, subsekce Integriforminae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal