holubinka celokrajná
Russula integra (L.) Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula polychroma Singer ex Hora 1960
Popis
Střední až velká holubinka.
Klobouk je široký 50–120 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, barevně velmi proměnlivý, od odstínů šedozelených nebo šedoolivových, hnědých až žlutohnědých, přes růžovou až po tmavě karmínově červenou nebo vzácně i fialovou; na prosluněných místech barvy postupně vybledají. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti uzlinatě rýhovaný. Pokožka je za sucha spíše lesklá, hladká, za vlhka slizká a lepkavá, lze ji sloupnout asi od 1/3 do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, spíše tlusté, 8–12 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené nebo volné, jen vzácně s lupénky, některé větvené, žilkami propojené, nejprve bělavé, v dospělosti žluté.
Třeň je obvykle robustní, válcovitý až mírně kyjovitý, 40–80 x 15–30 mm, někdy pod kloboukem mírně rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, podélně vrásčitý, bílý, v dospělosti na bázi s nevýraznými žlutookrovými skvrnami.
Dužnina je poměrně dlouho tuhá, později houbovitá, bílá. Vůně je nevýrazná, chuť je mírná, v mládí příjemně oříšková.
Výtrusný prach je žlutý (4c).
Výtrusy jsou eliptické, 7,5–11 x 7–9,5 µm, s vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste místy hojně pod jehličnany (zejména pod smrky, ale i pod borovicemi nebo jedlemi), najdeme ji také v městských parcích a vyroste i za relativně suchého počasí. Červenec až říjen.
Možná záměna
Díky barevné proměnlivosti klobouku je holubinka celokrajná (Russula integra) zaměnitelná s celou řadou obdobně zbarvených holubinek.
Růžové formy holubinky celokrajné mohou připomínat holubinku mandlovou (Russula vesca), která má však bílý výtrusný prach a v dospělosti tedy nežloutnoucí lupeny.
Vzácná holubinka krátkonohá (Russula curtipes) má výtrusný prach o něco světlejší, roste především pod duby a buky a má síťnaté výtrusy.
Podobná bývá hojná holubinka černonachová (Russula atropurpurea), jejíž mladé plodnice jsou však téměř vždy v lupenech mírně palčivé a která má bílý až bělavý výtrusný prach.
Obvykle ve smrčinách rostoucí holubinka kolčaví (Russula mustelina) má hnědý nebo žlutohnědý klobouk, smetanový výtrusný prach a nízce síťnaté výtrusy.
Holubinka podvržená (Russula adulterina) a holubinka brunátná (Russula badia), které mohou růst na podobných stanovištích, mají výrazně palčivou dužninu.
V jehličnatých lesích s holubinkou celokrajnou často roste také holubinka tečkovaná (Russula vinosa) s kloboukem obvykle fialovým a při poranění s nápadně šednoucí dužninou.
Holubinka Romellova (Russula romellii) roste spíše v listnatých lesích, od holubinky celokrajné ji spolehlivě odlišíme ornamentikou výtrusů.
Kuchyňské využití
Vynikající jedlá houba, jedna z nejchutnějších holubinek.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Paraincrustatae, subsekce Integrae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal