holubinka tečkovaná
Russula vinosa Lindblad 1901
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 50–100 mm, středně masitý, v mládí polokulovitý, brzy vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, fialový, narůžovělý, vínově červený až červenohnědý ve středu někdy tmavší až téměř černý, jindy naopak okrově nebo olivově vybledávající. Okraj je zprvu mírně podehnutý, dlouho hladký, až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, za vlhka lepkavá a lesklá, v mládí při okraji téměř vždy ojíněná, v dospělosti ve středu klobouku obvykle bradavčitě tečkovaná, lze ji sloupnout asi od 1/3 do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, spíše tlusté, 5–10 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, vzácně s lupénky, některé u třeně větvené, nejprve bílé, v dospělosti až okrové, s ostřím při okraji klobouku někdy narůžovělým, ve stáří a při poranění šednoucí.
Třeň je válcovitý až mírně kyjovitý, 40–80 x 10–25 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitý, ojíněný, v dospělosti podélně vrásčitý, bílý, výjimečně zčásti narůžovělý, poraněním a stářím šednoucí, na bázi někdy rezavě hnědý.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, při poranění nejprve mírně růžovějící nebo rezavějící, později šednoucí. Vůně je nevýrazná, chuť mírná, v lupenech mladých plodnic někdy slabě palčivá.
Výtrusný prach je okrový (3a–3b).
Výtrusy jsou eliptické, 8–12 x 6,5–9 µm, se středně vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste místy hojně v podhorských a horských jehličnatých lesích (především pod smrky), často v mechu nebo i na rašeliništích. Červen až říjen.
Možná záměna
Fialově, vínově nebo červenohnědě zbarvených holubinek je celá řada, holubinku tečkovanou (Russula vinosa) však dobře rozpoznáme podle šednoucí dužniny a v mládí nápadně ojíněné pokožky klobouku.
Z holubinek, které v jehličnatých lesích rostou často společně s holubinkou tečkovanou (Russula vinosa), uveďme alespoň holubinku jahodovou (Russula paludosa) a holubinku celokrajnou (Russula integra), které mají nešednoucí dužninu nebo jejich dužnina šedne jen zcela nepatrně. Holubinka vrhavka (Russula emetica) či holubinka brunátná (Russula badia) jsou silně palčivé.
Šednoucí dužninu má holubinka odbarvená (Russula decolorans), ta však má klobouk oranžový až cihlově červený bez fialových odstínů.
Kuchyňské využití
Jedlá a v mládí chutná houba.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Amethystinae, subsekce Integroidinae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal