holubinka jahodová
Russula paludosa Britzelm. 1891
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Velká holubinka.
Klobouk je široký 60–150 mm, někdy i širší, tlustě masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, výjimečně s nízkým hrbolem, obvykle červený nebo oranžově červený, od středu někdy žlutooranžový nebo žlutookrový. Okraj klobouku je zprvu mírně podehnutý, dlouho téměř hladký, v dospělosti krátce rýhovaný. Pokožka je za sucha matná až mírně lesklá, jemně zdrsnělá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout více jak do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou husté, později prořídlé, 5–12 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, jen vzácně s lupénky, u třeně někdy větvené, nejprve bělavé, v dospělosti až světle okrové, s ostřím při okraji klobouku někdy krátce načervenalým.
Třeň je obvykle velmi robustní, válcovitý až mírně kyjovitý, 50–120 x 20–40 mm, v mládí pevný a plný, ve stáří houbovitý až téměř dutý, podélně vrásčitý, bílý, někdy lehce narůžovělý nebo načervenalý, stářím nepatrně šednoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, téměř neměnná, jen za vlhka nepatrně šednoucí. Vůně je nevýrazná, chuť mírná, v lupenech mladých plodnic někdy slabě palčivá.
Výtrusný prach je okrový (3a–3c).
Výtrusy jsou eliptické, 7,5–12 x 6,5–8,5 µm, se středně vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy neúplnou síťku.
Výskyt
Roste hojně ve vlhčích jehličnatých lesích, nejvíce pod smrky a borovicemi od středních poloh výše, často v mechu a borůvčí nebo dokonce v rašeliništi. Červenec až říjen.
Možná záměna
Ve smrkoborových lesích roste spolu s holubinkou jahodovou (Russula paludosa) holubinka odbarvená (Russula decolorans), která má zřetelně šednoucí dužninu.
V listnatých lesích, ale i pod borovicemi můžeme najít holubinku Velenovského (Russula velenovskyi). Je menšího vzrůstu a má téměř izolovaně ostnité výtrusy.
Z nejedlých druhů holubinek, odlišujících se výrazně palčivou dužninou, rostoucích však na podobných lokalitách, je třeba zmínit holubinku brunátnou (Russula badia), za suššího počasí s nápadnou pryskyřičnou vůní, nebo holubinku vrhavku (Russula emetica) se zářivě červeným kloboukem a vždy bílým třeněm. Nehojná holubinka rudonohá (Russula rhodopus) rostoucí pod smrky má kromě nahořkle palčivé dužniny obvykle výrazněji červeně zbarvený klobouk i třeň.
Kuchyňské využití
Jedlá a chutná holubinka.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Polychromae, subsekce Integriforminae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich