Atlas hub / Nálezy

holubinka rudonohá
Russula rhodopus Zvára 1927

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: holubinka (Russula)

Synonyma

Russula rhodopoda Zvára 1927

Popis

Holubinka střední velikosti.

Klobouk je široký 40–90 mm, v mládí polokulovitý až sklenutý, později ploše rozložený a mělce prohloubený, (krvavě, třešňově) červený, uprostřed tmavší až téměř černý. Okraj klobouku je v mládí mírně podehnutý, v dospělosti někdy nepravidelný nebo laločnatý, dlouho hladký, až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je i za sucha lesklá, mírně zdrsnělá, za vlhka slizká a lepkavá, slupitelná asi do 2/3 poloměru klobouku.

Lupeny jsou středně husté, poměrně tlusté, křehké, ke třeni úzce připojené až téměř volné, s četnými lupénky, někdy větvené, nejprve bělavé, nakonec smetanové až světle okrové.

Třeň je válcovitý až kyjovitý, 40–80 x 10–25 mm, v mládí plný, později houbovitě vycpaný, ojíněný, později podélně vrásčitý, většinou zcela nebo alespoň po jedné straně narůžovělý, jen vzácně celý bílý, v dospělosti na bázi nažloutlý.

Dužnina je (zvláště ve vlhku) brzy křehká, bílá, pod pokožkou klobouku načervenalá, poraněním a stáří žloutnoucí. Vůně je nevýrazná nebo slabě ovocná. Chuť je nahořkle palčivá.

Makrochemické reakce: dužnina s guajakovou tinkturou reaguje rychle a intenzívně.

Výtrusný prach je smetanový až okrový (2c–3b).

Výtrusy jsou široce eliptické, 7–10 x 6,5–8 µm, s nízkou ornamentikou, s bradavkami pospojovanými krátkými či delšími hřebíky vytvářejícími neúplnou síťku.

výtrusný prach
zralé výtrusy (Melzerovo činidlo)

Výskyt

Roste nehojně ve vlhkých jehličnatých lesích pod smrky, někdy v rašeliníku, upřednostňuje kyselé půdy středních a vyšších poloh. Červenec až říjen.

Možná záměna

Holubinka krvavá (Russula sanguinaria) roste pod borovicemi, má za sucha matnou, obtížně slupitelnou pokožku klobouku a téměř nesíťované výtrusy.

Holubinka rašelinná (Russula helodes) má za sucha matný klobouk, ve vlhku šedivějící třeň, více síťnaté výtrusy a dužnina vykazuje pomalou reakci na guajak.

Holubinka jahodová (Russula paludosa) tvoří často výrazně větší plodnice, které jen v mládí mohou v lupenech vykazovat mírnou palčivost.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Sardoninae.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Zíbarová L., Kolényová M., Tejklová T., Zehnálek P. [eds] (2024): Červený seznam hub (makromysetů) České republiky, Příroda 46: 48–192, Praha.
Russula rhodopus – holubinka rudonohá
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula rhodopus – holubinka rudonohá
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Russula rhodopoda – holubinka rudonohá
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula rhodopoda – holubinka rudonohá
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
Russula rhodopoda – holubinka rudonohá
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek
Russula rhodopoda – holubinka rudonohá