holubinka mandlová
Russula vesca Fr. 1836
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 50–100 mm, výjimečně i širší, v mládí téměř kulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, nejčastěji narůžovělý, ale někdy také nafialovělý nebo červenohnědý, často se světlejšími bělavými, nažloutlými nebo i hnědými skvrnami, v dospělosti na světlých stanovištích někdy vybledající až téměř bílý či bělavý. Okraj klobouku je dlouho hladký, v dospělosti nejvýše krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, obvykle jemně radiálně vrásčitá, za vlhka lepkavá, lze ji sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou husté, 4–8 mm vysoké, spíše měkké a křehké, úzce připojené a krátce sbíhavé, jen vzácně s lupénky, obvykle hojně větvené, nejprve bílé, nakonec smetanové, v dospělosti často s rezavými skvrnami.
Třeň je válcovitý, 30–80 x 15–30 mm, na bázi někdy zúžený, až do dospělosti obvykle pevný a plný, jemně podélně vrásčitý, bílý, na bázi s rezavými nebo žlutookrovými skvrnami.
Dužnina je tuhá, bílá, při poranění rezavějící, žloutnoucí nebo okrovějící. Vůně je nevýrazná, chuť mírná, příjemná (oříšková).
Makrochemické reakce: FeSO4 10% – oranžová, růžová.
Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b).
Výtrusy jsou eliptické, 5,5–8,5 x 4,5–6,5 µm (průměrná velikost obvykle přesahuje 6,5 x 5 µm), s nízkou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste velmi hojně v jehličnatých i listnatých lesích, nejvíce pod duby, buky a habry, Sarnari (1998) uvádí hojný růst také pod smrky. Květen až září.
Možná záměna
Červenohnědé formy holubinky mandlové (Russula vesca) mohou být velmi podobné obdobně zbarveným plodnicím holubinky bukovky (Russula heterophylla), v těchto případech rozhoduje velikost výtrusů.
Narůžovělou pokožku klobouku vykazují někdy mladé plodnice holubinky namodralé (Russula cyanoxantha), ta má však nápadně pružné a jakoby mastné (špekové) lupeny.
Podobně zbarvena může být i drobnější a vzácná holubinka bělovýtrusá (Russula variegatula).
Ostatní holubinky s mírnou chutí, někdy podobně zbarveným kloboukem a alespoň v mládí pevnou dužninou – například holubinka doupňáková (Russula grisea), holubinka celokrajná (Russula integra), holubinka dřeňová (Russula medullata) nebo holubinka jahodová (Russula paludosa) – mají barevný výtrusný prach.
Kuchyňské využití
Vynikající jedlá houba, jedna z nejchutnějších holubinek, jen obtížně zaměnitelná s nejedlými druhy.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Heterophyllae, subsekce Heterophyllae.
Melzer (1945) uvádí: "Někteří považují holubinku mandlovou za pouhou varietu holubinky bukovky (Russula heterophylla), s níž je skutečně velmi těsně příbuzná a svou zelenavou odrůdou namnoze v ni přechází."
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal