holubinka bukovka
Russula heterophylla (Fr.) Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula rigida Velen. 1920
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 50–100 mm, výjimečně i širší, masitý, v mládí téměř kulovitý, brzy vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, barevně velmi proměnlivý, od žlutozelených nebo olivově hnědých odstínů, až po hnědou a šedohnědou, v dospělosti obvykle rezavě skvrnitý. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný a ostrý. Pokožka je za sucha matná, hladká nebo jemně radiálně vrásčitá, za vlhka lepkavá až rosolovitá, lze ji sloupnout jen při okraji klobouku.
Lupeny jsou spíše husté, 4–9 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až krátce sbíhavé, jen vzácně s lupénky, obvykle hojně větvené, nejprve bílé, nakonec smetanové, ve stáří s rezavými skvrnami.
Třeň je válcovitý, 30–60 x 15–25 mm, směrem k bázi obvykle zúžený, až do dospělosti často pevný a plný, v mládí hladký, později jemně podélně vrásčitý, bílý, na bázi rezavějící.
Dužnina je tuhá, bílá, při poranění a stářím rezavějící až hnědnoucí. Vůně je nevýrazná, chuť mírná, příjemná.
Makrochemické reakce: FeSO4 10% – oranžová, růžová.
Výtrusný prach je bílý (1a).
Výtrusy jsou eliptické, 5–8,5 x 4–6,5 µm, mezi holubinkami nápadně drobné (průměrná velikost obvykle do 6,5 x 5 µm), s nízkou ornamentikou, s některými bradavkami izolovanými, jinými propojenými jemnými spojkami vytvářejícími někdy dosti neúplnou síťku.
Výskyt
Roste místy hojně, obvykle ve skupinách, v listnatých a smíšených lesích, především pod buky, duby a habry, výjimečně snad i pod jehličnany. Upřednostňuje sušší lokality a mírně kyselé půdy, vyroste i za poměrného sucha. Červen až říjen.
Možná záměna
Holubinka mandlová (Russula vesca) má klobouk většinou laděný do růžova, některé formy mohou mít klobouk i nahnědlý. V případě pochybností je nejlepším rozlišovacím znakem velikost výtrusů.
Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) má kromě větších výtrusů i nápadně pružné (špekové) lupeny.
Obdobné druhy z podsekce Griseinae – holubinka fialovozelená (Russula ionochlora), holubinka doupňáková (Russula grisea) nebo holubinka kachní (Russula anatina) – mají smetanový výtrusný prach a dužnina v lupenech mladých plodnic může být mírně palčivá. Holubinka dřeňová (Russula medullata) má výtrusný prach dokonce okrový.
Smetanový výtrusný prach má také holubinka trávozelená (Russula aeruginea).
Všechny zmíněné zaměnitelné druhy jsou jedlé a kuchyňsky hodnotné. Jen naprosto nezkušený houbař dokáže zeleně zbarvenou holubinku zaměnit na smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou (Amanita phalloides). Kdo bezpečně nerozezná muchomůrku od holubinky, ať se sběru holubinek vyhýbá obloukem.
Kuchyňské využití
Vynikající jedlá houba, jedna z nejchutnějších holubinek.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Heterophyllae, subsekce Heterophyllae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal