holubinka fialovozelená
Russula ionochlora Romagn. 1952
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 40–80 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, ve středu často mělce prohloubený, případně podle Sarnari (1998) nebo Socha a kol. (2011) naopak s nevýrazným hrbolkem, nakonec ploše rozprostřený a široce prohloubený. Barevně dosti proměnlivý, obvykle však ve středu zelený nebo zelenofialový a při okraji modrofialový, v dospělosti vybledající do žlutozelených nebo šedorůžových odstínů. Okraj je dlouho hladký, až v dospělosti někdy krátce a nevýrazně rýhovaný a často zvlněný nebo laločnatý. Pokožka je za sucha matná, hladká, za vlhka spíše lesklá, lze ji sloupnout asi od třetiny do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou nejprve husté, později prořídlé, 5–7 mm vysoké, spíše křehké, ke třeni úzce připojené, obvykle s několika lupénky, málo větvené, nejprve bílé, později smetanové, s ostřím při okraji klobouku někdy nafialovělým, ve stáří žloutnoucí až hnědnoucí.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–70 x 10–25 mm, pod kloboukem někdy rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, bílý, méně často lehce narůžovělý nebo nafialovělý, stářím od báze hnědnoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku nafialovělá, při poranění a stářím někdy slabě žloutnoucí. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná, v lupenech mladých plodnic někdy slabě palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 10% – oranžová, růžová.
Výtrusný prach je smetanový (2a).
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–8 x 4,5–6 µm, s nízkou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste nehojně ve světlých listnatých a smíšených lesích (buk, lípa, dub, habr, bříza, pravděpodobně i smrk), upřednostňuje písčité mírně kyselejší půdy. Červen až říjen.
Možná záměna
Velmi podobná je holubinka doupňáková (Russula grisea) s o něco tmavším výtrusným prachem a pokožkou klobouku obvykle fialovou, bez výraznějšího podílu zelených barevných odstínů.
Holubinka podmračná (Russula parazurea) má klobouk zbarvený více do šeda a jinou ornamentiku výtrusů.
Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) vytváří obvykle výrazně větší plodnice s nápadně špekovitě pružnými lupeny a bílým výtrusným prachem. Bílý výtrusný prach má také holubinka bukovka (Russula heterophylla).
Holubinka kachní (Russula anatina) mívá často nápadně rozpraskanou pokožku klobouku.
Všechny zmíněné zaměnitelné druhy jsou jedlé a kuchyňsky hodnotné. Jen naprosto nezkušený houbař dokáže zeleně zbarvenou holubinku zaměnit na smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou (Amanita phalloides). Kdo bezpečně nerozezná muchomůrku od holubinky, ať se sběru holubinek vyhýbá obloukem.
Kuchyňské využití
Dobrá jedlá holubinka, všestranně kuchyňsky upotřebitelná.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Heterophyllae, subsekce Griseinae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal