holubinka trávozelená
Russula aeruginea Lindblad 1863
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 40–100 mm, v mládí téměř kulovitý, brzy vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu široce prohloubený, zelený, olivově zelený, šedozelený, někdy místy nažloutlý nebo nahnědlý, ve středu tmavší, od okraje bělavě vybledající, ve stáří obvykle rezavohnědě skvrnitý. Okraj je hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, tenkomasý, někdy zvlněný. Pokožka je za sucha mírně lesklá, hladká, někdy radiálně vrásčitá, za vlhka slizká a lepkavá, lze ji sloupnout až téměř ke středu klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, spíše tenké, 4–7 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až připojené, někdy zoubkem nepatrně sbíhavé, některé větvené, nejprve bělavé, později smetanové, ve stáří obvykle s rezavými skvrnami.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–80 x 10–20 mm, pod kloboukem někdy nepatrně rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, zprvu téměř hladký, později jemně podélně vrásčitý, spíše lesklý, bílý, na bázi rezavějící.
Dužnina je tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a stářím rezavějící, žloutnoucí nebo hnědnoucí. Vůně je nevýrazná, chuť je mírná, v lupenech mladých plodnic někdy slabě palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 10% – světle růžová nebo oranžová.
Výtrusný prach je smetanový (2b–2c), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/242/179).
Výtrusy jsou eliptické, 6–9 x 5–6,5 µm, s nízkou až středně vysokou ornamentikou, s některými bradavkami izolovanými, jinými propojenými krátkými či delšími tenkými spojkami, ne vždy pozorovatelnými optickým mikroskopem.
Výskyt
Roste spíše hojně v lesích všech typů, také v parcích, preferuje břízy vtroušené ve smrkových porostech a mírně kyselé půdy. Červen až říjen.
Možná záměna
Holubinka nazelenalá (Russula virescens) má vždy zcela mírnou chuť a od rané dospělosti políčkovitě rozpukanou pokožku klobouku.
Holubinka bukovka (Russula heterophylla) má vždy mírnou chuť, bílý výtrusný prach a menší výtrusy.
Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) vytváří obvykle mohutnější plodnice s nápadně pružnými (špekovými) lupeny a má bílý výtrusný prach.
Holubinka doupňáková (Russula grisea) nebo holubinka fialovozelená (Russula ionochlora) mají klobouk zbarven obvykle aspoň zčásti do fialova. Holubinka doupňáková (Russula grisea) má často růžově nebo fialově zbarven také třeň.
Holubinka dřeňová (Russula medullata) má tmavší výtrusný prach i lupeny.
Všechny zmíněné zaměnitelné druhy jsou jedlé a kuchyňsky hodnotné. Jen naprosto nezkušený houbař dokáže zeleně zbarvenou holubinku zaměnit na smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou (Amanita phalloides). Kdo bezpečně nerozezná muchomůrku od holubinky, ať se sběru holubinek vyhýbá obloukem.
Kuchyňské využití
V mládí dobrá jedlá holubinka, všestranně kuchyňsky upotřebitelná. Mírná palčivost dužniny některých plodnic se tepelnou úpravou ztrácí.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Heterophyllae, subsekce Ilicinae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal