holubinka dřeňová
Russula medullata Romagn. 1997
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Střední až velká holubinka.
Klobouk je široký 50–120 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu široce prohloubený až nálevkovitý, obvykle bledě šedozelený nebo šedomodrý, ale i narůžovělý, okrový nebo hnědý, za vlhkého počasí často téměř celý bělavý, v dospělosti obvykle červenohnědě skvrnitý. Okraj dlouho hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný. Pokožka za sucha spíše matná, hladká nebo jemně radiálně vrásčitá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou nejprve husté, později prořídlé, 5–10 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, některé větvené, nejprve bělavé, v dospělosti okrové.
Třeň je válcovitý, 40–80 x 10–25 mm, pod kloboukem někdy mírně rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, bílý, později nažloutlý nebo hnědnoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a stářím žloutnoucí až hnědnoucí. Vůně nevýrazná, chuť podle Sarnari (1998) zcela mírná, podle Socha a kol. (2011) v lupenech mladých plodnic někdy slabě palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 10% – světle růžová nebo oranžová.
Výtrusný prach je okrový (3a–3b), podle Socha a kol. (2011) až světle žlutý (4a).
Výtrusy jsou eliptické, 5,5–9 x 5–7 µm, s nízkou až střední ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste nehojně pod listnatými stromy (osika, bříza, dub), Sarnari (1998) uvádí růst také pod smrkem. Červen až říjen.
Možná záměna
Holubinka dřeňová (Russula medullata) je mezi druhy sekce Heterophyllae charakteristická především bledšími odstíny pokožky klobouku a o něco tmavším výtrusným prachem.
Holubinka doupňáková (Russula grisea) mívá narůžovělý nebo nafialovělý třeň a smetanový výtrusný prach.
Holubinka podmračná (Russula parazurea) má jinou ornamentiku výtrusů.
Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha), holubinka mandlová (Russula vesca) a holubinka bělovýtrusá (Russula variegatula) mají bílý výtrusný prach.
Světlejší výtrusný prach mají i holubinka trávozelená (Russula aeruginea), holubinka kachní (Russula anatina), holubinka tmavomodrá (Russula atroglauca) a holubinka úzkobrvá (Russula stenotricha).
Všechny zmíněné zaměnitelné druhy jsou jedlé a kuchyňsky hodnotné. Jen naprosto nezkušený houbař dokáže zeleně zbarvenou holubinku zaměnit na smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou (Amanita phalloides). Kdo bezpečně nerozezná muchomůrku od holubinky, ať se sběru holubinek vyhýbá obloukem.
Kuchyňské využití
Dobrá jedlá holubinka, všestranně kuchyňsky upotřebitelná.
Poznámky k systematice
Holubinka dřeňová patří podle Sarnari (1998) do sekce Heterophyllae, subsekce Griseinae.
Česky také holubinka dužnatá. Podle Hagara (2014) je její český název holubinka sivá, což vnáší zmatek do českého názvosloví holubinky doupňákové (Russula grisea).
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal