holubinka černonachová
Russula atropurpurea (Krombholz) Britzelmayr 1893
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula krombholzii Shaffer 1970
Russula undulata Velen. 1920
Popis
Střední až velká holubinka.
Klobouk je široký 50–120 mm, masitý, v mládí vyklenutý, později ploše rozprostřený až prohloubený až nálevkovitý, barevně velmi proměnlivý, červený, purpurový, nafialovělý, typicky vínově červený s tmavším, téměř černým středem, často hnědoolivově skvrnitý, vzácněji žlutý nebo žlutozelený. Okraj je zprvu podehnutý, často nepravidelně zprohýbaný, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, za vlhka slizká a lepkavá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou spíše husté, později prořídlé, spíše tenké a křehké, 4–10 mm vysoké, ke třeni úzce připojené, někdy s několika lupénky, málo větvené, jemně žilkami propojené, nejprve bělavé, později máslově nažloutlé, ve stáří často s rezavými skvrnami.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 40–80 x 10–25 mm, pod kloboukem nepatrně rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, v dospělosti podélně vrásčitý, bílý, ve stáří od báze mírně rezavějící nebo šednoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku načervenalá nebo nafialovělá, při poranění hnědnoucí či rezavějící. Vůně je mírná ovocná, chuť v lupenech je obvykle mírně palčivá, ve třeni až mírná.
Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/255/242).
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–9 x 5,5-7,5 µm, s nízkou až středně vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.
Výskyt
Roste hojně až velmi hojně v listnatých a smíšených lesích především pod duby a borovicemi, upřednostňuje teplejší lokality a mírně kyselé půdy. Červenec až listopad.
Možná záměna
Zaměnitelná s červenými druhy slanečkově vonících holubinek, například s holubinkou révovou (Russula xerampelina) nebo holubinkou slanečkovou (Russula graveolens), které však prozradí nápadná a pro zkušenějšího houbaře nezaměnitelná vůně.
Barevně velmi proměnlivá holubinka křehká (Russula fragilis) nebo holubinka tmavočervená (Russula atrorubens) vytvářejí znatelně menší a křehčí plodnice s palčivější dužninou.
Také holubinka brunátná (Russula badia) a holubinka jízlivá (Russula sardonia) mohou mít podobné zbarvení klobouku, mají však obvykle zbarvený i třeň a ostře palčivou dužninu. V lupenech značně palčivá bývá i holubinka lepkavá (Russula viscida).
Nepalčivá holubinka medovonná (Russula melliolens) při zasychání voní výrazně po medu a má velké, téměř kulaté výtrusy.
Holubinka celokrajná (Russula integra) rostoucí obvykle pod smrky má zcela mírnou chuť a žlutý výtrusný prach, který žlutě zbarvuje i lupeny dospělých plodnic.
Kuchyňské využití
V houbařské literatuře někdy označována jako nejedlá, jindy jako jedlá houby nižších kvalit. Palčivost se údajně tepelnou úpravou ztrácí.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Russula.
Holubinka černonachová byla poprvé popsána jako Agaricus atropurpureus Krombholz 1845 a odtud je odvozeno jméno Russula atropurpurea (Krombholz) Britzelmayr 1893, které upřednostňujeme (přestože v mycobank.org je uvedeno jako neplatné). Před jménem Russula atropurpurea Peck 1888 by bylo z historických důvodů třeba dát přednost Russula bresadolae Schulzer 1885. Jména Russula krombholzii Shaffer 1970 a Russula undulata Velenovský 1920 (česky holubinka zprohýbaná), která se v odborné literatuře stále objevují, považujeme za synonyma. Názorový střet ohledně vědeckého jména holubinky černonachové dosud není ukončen.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal