holubinka slanečková
Russula graveolens Romell 1885
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula atrofusca Reumaux, Moënne-Locc. & Bidaud 1999
Russula purpurata (Crawshay) Romagn. 1983
Russula purpurea Gillet 1882
Russula quercetorum Velen. 1920
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 40–100 mm, masitý, v mládí polokulovitý, brzy vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, oranžově červený, vínově červený, hnědočervený, ve středu někdy téměř černý nebo naopak žlutookrově vybledající, případně naolivovělý. Okraj je nejprve hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, za vlhka lepkavá, lze ji sloupnout asi do 1/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou v mládí spíše husté, v dospělosti prořídlé, 4–10 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené, zaobleně připojené, někdy až volné, jen vzácně s lupénky, některé u třeně větvené, žilkami propojené, nejprve bělavé, v dospělosti až světle okrové, na ostří při okraji klobouku někdy načervenalé, při poranění a stářím žloutnoucí až hnědnoucí.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–80 x 10–25 mm, pod kloboukem obvykle nepatrně rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, podélně vrásčitý, obvykle bílý, vzácněji na bázi zčásti narůžovělý nebo načervenalý, poraněním a stářím žloutnoucí až hnědnoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku načervenalá, při poranění poměrně výrazně žloutnoucí až hnědnoucí. Vůně mladších plodnic za čerstva je někdy nevýrazná, při zasychání a ve stáří výrazně slanečková. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: FeSO4 10% – zelená.
Výtrusný prach je smetanový až světle okrový (2d–3a).
Výtrusy jsou eliptické, 7,5–10 x 5,5–8 µm, se středně vysokou ornamentikou, s některými bradavkami izolovanými, jinými spojenými krátkými či delšími spojkami.
Výskyt
Roste celkem hojně v listnatých a smíšených lesích, především pod duby, ale také pod buky, habry nebo břízami. Upřednostňuje křemičité, písčité a mírně kyselé půdy. Červenec až září.
Možná záměna
Slanečková vůně, žloutnutí dužniny při poranění a zelená reakce dužniny s FeSO4 určují holubinku z podsekce Xerampelinae. Na holubinku slanečkovou (Russula graveolens) ukazuje růst v listnatém lese (především pod duby) a klobouk s převažujícími červenými barevnými odstíny.
Holubinka buková (Russula faginea) vytváří obvykle mohutnější plodnice, roste pod buky a má tmavší výtrusný prach.
Holubinka tchoří (Russula cicatricata) má klobouk hnědookrový až olivově zelený.
Za sucha nápadně matnou až sametovou a obvykle nafialovělou pokožku klobouku má holubinka sametová (Russula amoenoides).
V jehličnatých lesích nacházíme slanečkově vonící holubinku révovou (Russula xerampelina) s červeným kloboukem a obvykle i třeněm, případně žlutoolivově nebo žlutozeleně zbarvenou holubinku kyjonohou (Russula clavipes).
V jehličnatých lesích, ale podle Socha a kol. (2011) také pod buky, roste nehojná až vzácná holubinka ojíněná (Russula pruinosa) s kloboukem obvykle šedofialovým.
Z podobných holubinek listnatých lesů, které nepatří k podsekci Xerampelinae, můžeme zmínit velmi hojnou holubinku černonachovou (Russula atropurpurea) s bělavým výtrusným prachem a v lupenech obvykle mírně palčivou chutí dužniny. Holubinka medovonná (Russula melliolens) při zasychání výrazně voní po medu.
Kuchyňské využití
Jedlá a chutná holubinka, slanečková vůně tepelnou úpravou vymizí.
Poznámky k systematice
Holubinka slanečková patří podle Sarnari (2005) do sekce Polychromae, subsekce Xerampelinae.
V podsekci Xerampelinae je popsána řada druhů, o nichž se vedou spory. Například holubinka ojíněná (Russula pruinosa) nebo holubinka tchoří (Russula cicatricata) jsou někdy uváděny jen jako formy holubinky slanečkové (Russula graveolens).
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal