holubinka révová
Russula xerampelina (Schaeff.) Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula alutacea var. erythropus Fr. 1874
Russula atrosanguinea Velen. 1920
Russula barlae Quél. 1883
Russula erythropus Fr. ex Pelt. 1908
Popis
Klobouk je široký 50–120 mm, masitý, v mládí sklenutý, později ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, obvykle červený, vínově červený, karmínový, ve středu často tmavší, téměř černý, jindy naopak hnědookrově nebo hnědoolivově vybledající. Okraj klobouku je zprvu mírně podehnutý, dlouho hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný. Pokožka za sucha spíše matná, za vlhka lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou v dospělosti spíše řídké, 5–12 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, jen vzácně s lupénky, u třeně někdy větvené, nejprve smetanové, později světle okrové, často na ostří při okraji klobouku narůžovělé, po poranění a ve stáří hnědnoucí.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–80 x 15–30 mm, pod kloboukem obvykle rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, podélně vrásčitý, obvykle celý nebo aspoň na bázi narůžovělý nebo vínově červený, poraněním a stářím žloutnoucí až hnědnoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, při poranění a stářím žloutnoucí až hnědnoucí. Vůně je za čerstva někdy nevýrazná, při zasychání výrazně slanečková. Chuť je mírná, Socha a kol. (2011) uvádí u mladých plodnic vzácně chuť mírně štiplavou.
Makrochemické reakce: FeSO4 – zelená; fenol – hnědá; guajak – středně rychle modrá.
Výtrusný prach je okrový (3b–3c).
Výtrusy jsou široce oválné, 7,5–11 x 6–8,5 µm, se středně vysokou ornamentikou, s některými bradavkami izolovanými, jinými propojenými krátkými či delšími spojkami.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, poměrně hojně v jehličnatých lesích, především pod smrky a borovicemi, upřednostňuje kyselé půdy od pahorkatin výše.
Možná záměna
V typické podobě – pod jehličnany rostoucí holubinka s červeným kloboukem, červeným třeněm a slanečkovou vůní – je pro zkušenější houbaře prakticky nezaměnitelná. V listnatých lesích roste podobná holubinka slanečková (Russula graveolens), ta má však třeň často celý bílý a nepatrně světlejší výtrusný prach.
Barvou klobouku i velikostí plodnic se holubince révové (Russula xerampelina) podobá na stejných stanovištích rostoucí holubinka brunátná (Russula badia), která však patří mezi nejpalčivější druhy holubinek. Za sucha voní pryskyřičně.
Velikostí plodnic i barvou klobouku odpovídá také holubinka černonachová (Russula atropurpurea), hojně rostoucí v listnatých i jehličnatých lesích, s bílým až bělavým výtrusným prachem a mírně palčivou dužninou.
Kuchyňské využití
Jedlá a chutná holubinka, slanečková vůně tepelnou úpravou vymizí.
Poznámky k systematice
Holubinka révová patří podle Sarnari (2005) do sekce Polychromae, subsekce Xerampelinae.
V podsekci Xerampelinae je popsána řada druhů, o nichž se vedou spory. Například Galli (1996) uvádí variety holubinky révové (Russula xerampelina) s kloboukem zbarveným okrově hnědě nebo olivově hnědě, které mohou být ztotožněny například s holubinkou kyjonohou (Russula clavipes).
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal