holubinka révová
Russula xerampelina (Schaeff.) Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula alutacea var. erythropus Fr. 1874
Russula atrosanguinea Velen. 1920
Russula barlae Quél. 1883
Russula erythropus Fr. ex Pelt. 1908
Popis
Střední až velká holubinka.
Klobouk je široký 50–120 mm, masitý, v mládí vyklenutý, později ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, obvykle červený, vínově červený, karmínový, ve středu často tmavší, téměř černý, jindy naopak hnědookrově nebo hnědoolivově vybledající. Okraj zprvu mírně podehnutý, dlouho hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný. Pokožka za sucha spíše matná, za vlhka lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou v dospělosti spíše řídké, 5–12 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, jen vzácně s lupénky, u třeně někdy větvené, nejprve smetanové, později světle okrové, často na ostří při okraji klobouku narůžovělé, po poranění a ve stáří hnědnoucí.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–80 x 15–30 mm, pod kloboukem obvykle rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, podélně vrásčitý, obvykle celý nebo aspoň na bázi narůžovělý nebo vínově červený, poraněním a stářím žloutnoucí až hnědnoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, při poranění a stářím žloutnoucí až hnědnoucí. Vůně za čerstva někdy nevýrazná, při zasychání výrazně slanečková. Chuť mírná, Socha a kol. (2011) uvádí u mladých plodnic vzácně chuť mírně štiplavou.
Makrochemické reakce: FeSO4 10% – zelená.
Výtrusný prach je okrový (3b–3c).
Výtrusy jsou oválné, 7,5–11 x 6–8,5 µm, se středně vysokou ornamentikou, s některými bradavkami izolovanými, jinými propojenými krátkými či delšími spojkami.
Výskyt
Roste poměrně hojně v jehličnatých lesích, především pod smrky a borovicemi, upřednostňuje kyselé půdy od pahorkatin výše. Srpen až listopad.
Možná záměna
V typické podobě – pod jehličnany rostoucí holubinka s červeným kloboukem, červeným třeněm a slanečkovou vůní – je pro zkušenější houbaře prakticky nezaměnitelná. V listnatých lesích roste podobná holubinka slanečková (Russula graveolens), ta má však třeň často celý bílý a nepatrně světlejší výtrusný prach.
Barvou klobouku i velikostí plodnic se holubince révové (Russula xerampelina) podobá na stejných stanovištích rostoucí holubinka brunátná (Russula badia), která však patří mezi nejpalčivější druhy holubinek. Za sucha voní pryskyřičně.
Velikostí plodnic i barvou klobouku odpovídá také holubinka černonachová (Russula atropurpurea), hojně rostoucí v listnatých i jehličnatých lesích, s bílým až bělavým výtrusným prachem a mírně palčivou dužninou.
Kuchyňské využití
Jedlá a chutná holubinka, slanečková vůně tepelnou úpravou vymizí.
Poznámky k systematice
Holubinka révová patří podle Sarnari (2005) do sekce Polychromae, subsekce Xerampelinae.
V podsekci Xerampelinae je popsána řada druhů, o nichž se vedou spory. Například Galli (1996) uvádí variety holubinky révové (Russula xerampelina) s kloboukem zbarveným okrově hnědě nebo olivově hnědě, které mohou být ztotožněny například s holubinkou kyjonohou (Russula clavipes).
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal