holubinka sametová
Russula amoenoides Romagn. 1967

Stručný popis

Drobná až střední holubinka.

Klobouk je široký 40–70 mm, v mládí sklenutý, později ploše rozprostřený až mělce prohloubený, červenofialový, ve středu až černofialový, od středu někdy okrově vybledající. Okraj je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha nápadně sametová, slupitelná obvykle více jak do poloviny poloměru klobouku.

Lupeny jsou nejprve smetanové, v dospělosti okrové, s ostřím při okraji klobouku někdy nafialovělým.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 25–60 x 10–15 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, bílý, někdy na bázi nafialovělý nebo načervenalý.

Dužnina je bílá, při poranění hnědnoucí. Vůně je slanečková, chuť je mírná.

Makrochemické reakce: FeSO4 10% – zelená, guajak – rychle a intenzivně modrá.

Výtrusný prach je podle Socha a kol. (2011) okrový (3a–3b), vzácně až světle žlutý (4a), podle Kibby (2017) jen světle okrový (3a).

Výtrusy jsou široce oválné, 7,5–9,5 x 6,5–8 µm, se středně vysokou ornamentikou s izolovanými nebo jen vzácně pospojovanými bradavkami.

Výskyt

Roste nehojně v listnatých a smíšených lesích (dub, buk), upřednostňuje křemičité půdy. Červenec až září.

Možná záměna

Je velmi podobná holubince slanečkové (Russula graveolens), popsána je i varieta s krvavě rudým až purpurově červeným kloboukem (Russula graveolens var. rubida). Znakem, který oba druhy odlišuje je tedy především charakter pokožky klobouku. Např. Marstad (2023) vyjadřuje pochybnost, zda se jedná o dobrý druh.

Kuchyňské využití

Je jedlá.

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (2005) patří do sekce Polychromae, subsekce Xerampelinae.

Literatura

Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha