holubinka tmavočervená
Russula atrorubens Quél. 1898
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula olivaceoviolascens Gillet 1874
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 30–80 mm, v mládí středně masitý, vyklenutý, brzy ploše rozprostřený, nakonec široce prohloubený, barevně velmi proměnlivý, většinou v různých odstínech červené nebo fialové, ale také narůžovělý, nahnědlý nebo olivově zelený, ve středu často tmavší, téměř černý, nebo naopak od středu vybledávající. Okraj je dlouho hladký, až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, spíše ostrý, někdy zvlněný. Pokožka je za sucha matná a jemně zdrsnělá, za vlhka lesklá, lze ji sloupnout více jak do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, 4–10 mm vysoké, spíše křehké, ke třeni úzce připojené až volné, obvykle s několika lupénky, některé větvené, jemně žilkami propojené, nejprve bílé, v dospělosti smetanové, někdy s pilovitým ostřím.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–70 x 10–20 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, v horní části ojíněný, později jemně podélně vrásčitý, bílý (podle Socha a kol. (2011) na bázi někdy narůžovělý), stářím nevýrazně žloutnoucí až okrovějící.
Dužnina je spíše křehká, bílá, později někdy mírně žloutnoucí. Vůně je ovocná (kokos). Chuť je obvykle středně až ostře palčivá, někdy však i mírně palčivá.
Výtrusný prach je bílý až světle smetanový (1a–2a), někteří autoři – například Melzer (1945), Galli (1996) nebo Sarnari (1998) – uvádějí výtrusný prach pouze bílý, nanejvýš bělavý (1a–1b), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/242/179).
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–8,5 x 5–6,5 µm, s nízkou až střední ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.
Výskyt
Roste na nejrůznějších stanovištích, od vlhkých jehličnatých lesů (smrk, borovice) vyšších poloh s vtroušenou břízou, osikou a olší po nížinné čistě dubové porosty (odborná literatura zde není jednotná a někdy si dokonce protiřečí). Srpen až listopad.
Možná záměna
Melzer (1945) používá starší české jméno holubinka klamná, patrně pro snadnou zaměnitelnost s holubinkou křehkou (Russula fragilis) nebo s holubinkou černonachovou (Russula atropurpurea). Je pravděpodobně alespoň místy hojná, je však přehlížena.
Holubinka černonachová (Russula atropurpurea) má obvykle větší plodnice se zprohýbaným okrajem klobouku a poměrně tuhou, méně palčivou dužninu. Bezpečně rozlišit holubinku tmavočervenou (Russula atrorubens) a holubinku křehkou (Russula fragilis) je však obtížné, makroskopicky často nemožné. Holubinka tmavočervená (Russula atrorubens) má užší výtrusy, vykazuje rychlejší reakci s guajakovou tinkturou a může mít smetanový výtrusný prach.
Vzácná drobná holubinka drobná (Russula pumila) je jen mírně palčivá, roste výhradně pod olšemi a má nápadně žloutnoucí nebo šednoucí třeň.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Russula.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal