čirůvka zemní
Tricholoma terreum (Schaeff.) P. Kumm. 1871
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: čirůvkovité (Tricholomataceae)
Rod: čirůvka (Tricholoma)
Synonyma
Tricholoma bisporigerum J.E. Lange 1933
Tricholoma leucoterreum Mariotto & Turetta 1996
Tricholoma myomyces (Pers.) J.E. Lange 1933
Popis
Klobouk je široký 30–80 mm, v mládí kuželovitý až zvoncovitý, později ploše sklenutý až plochý, obvykle se středovým hrbolem, křehký, na povrchu plstnatě vláknitý, šedý, někdy šedohnědý. Okraj bývá v dospělosti zprohýbaný či rozpukaný. U mladých plodnic bývá patrná jemná pavučinka od okraje klobouku ke třeni.
Lupeny jsou středně husté, vysoké až 10 mm, nejprve bílé, později našedlé, na třeň zoubkem sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 30–80 mm x 10–15mm, křehký, bílý nebo našedlý, hedvábně vláknitý.
Dužnina je bílá až našedlá, křehká. Vůně je nevýrazná nebo lehce zemitá. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsoidní, 5–7 x 4–5 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste od září do prosince, místy velmi hojně, především pod borovicemi, ale i pod smrky.
Možná záměna
Čirůvka šedožemlová (Tricholoma scalpturatum) vytváří drobnější, obvykle dosti světlé plodnice, které při zasychání žloutnou. Roste především pod listnáči.
Čirůvka kroužkatá (Tricholoma cingulatum) roste obvykle pod vrbou jívou a má v mládí na třeni zřetelný prsten.
Čirůvka růžovolupenná (Tricholoma orirubens) roste pod listnáči a lupeny se stářím barví do růžova.
Čirůvka stříbrošedá (Tricholoma argyraceum) má žloutnoucí lupeny a užší výtrusy.
Čirůvka černošupinatá (Tricholoma atrosquamosum) má o něco větší plodnice s pokožkou klobouku rozpukávající do tmavých šupin.
Čirůvka (Tricholoma myomyces) je dnes s čirůvkou zemní většinou synonymizována.
Čirůvka havelka (Tricholoma portentosum) má na třeni nápadný žlutozelený odstín a často nafialovělou pokožku klobouku.
Prudce jedovatá čirůvka tygrovaná (Tricholoma pardinum) vytváří robustnější plodnice s výrazně šupinatým kloboukem. Roste především pod buky a jedlemi na vápnitých půdách.
Kuchyňské využití
Dříve byla označována za jedlou houbu, v Itálii je stále ještě zákonem schválená k uvádění na trh (D.P.R. 376/1995). Výzkumy (Geraci, C.; Piattelli, M.; Tringali, C.1991 a Yin, X. et al. 2014) nalezly v druzích podobných čirůvce zemní nebezpečné saponaceolidy, což však recentní studie (Clericuzio, M.; Serra, S.; Vidari, G. 2024) nepotvrdila na druhu sbíraném ve Francii a určeném molekulární analýzou DNA coby Tricholoma terreum. Je naznačeno, že toxické látky mohly být nalezeny v nově popsaných a velmi podobných druzích jako např. Tricholoma gausapatum (Fr.) Quél., T. myomyces (Pers.) Lge nebo T. triste (Scop.) Quél.
Zásadní jsou pro houbaře tyto informace:
1) nikdy nebyly popsány otravy tímto druhem houby a žádná lékařská literatura nepopsala syndrom rhabdomyolýzy ve spojení s konzumací diskutovaného druhu
2) stále je však možné, že existují makroskopicky nerozlišitelné druhy, které obsahují potenciálně problematické látky sice bez akutní toxicity, avšak s potenciálem poškozovat zdraví skrytě. Je zapotřebí dalšího výzkumu.
Poznámky k systematice
Podle Species Fungorum je Tricholoma terreum (Schaeff.) P. Kumm. 1871 synonymem pro Tricholoma myomyces (Pers.) J.E. Lange 1933.
Autorství textů: Karel Tejkal, Vladimír Sojka
Autorství obrázků: Karel Tejkal