čirůvka šedožemlová
Tricholoma scalpturatum (Fr.) Quél. 1872

Popis

Klobouk je 20–60 mm široký, v mládí slenutý, tupě kuželovitý až zvoncovitý, brzy ploše rozprostřený, často se širokým středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je bělavá, našedlá nebo krémová, s drobnými šedohnědými nebo šedými přitisklými šupinkami vytvářejícími někdy kruhový vzor. Okraj klobouku je v mládí spojený se třeněm bílou pavučinkou, v dospělosti často zvlněný.

Lupeny jsou bílé nebo našedlé, u třeně vykrojené a zoubkem připojené, později (spolu s okrajem klobouku) žloutnoucí.

Třeň je válcovitý, 30–60 x 5–10 mm, vláknitý, bělavý nebo našedlý, vláknitý.

Dužnina je tenká, křehká, bělavá nebo našedlá, v dospělosti žloutnoucí. Vůně i chuť jsou moučné.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou oválné až válcovité, 5–7 x 3–4 µm, průsvitné.

Výskyt

Roste od konce jara, za příznivých podmínek někdy již od dubna, celkem hojně, obvykle na světlých stanovištích, spíše v městských parcích než v lesích, v trávě pod listnáči. Mykorhizu tvoří zejména s břízami a lipami.

Možná záměna

Je příbuzná a zaměnitelná především s čirůvkami ze skupiny čirůvky zemní (Tricholoma terreum). Ty se obvykle objevují až na podzim či pozdě na podzim, některé rostou výhradně pod jehličnany nebo mají znatelně tmavší klobouk.

Čirůvka stříbrošedá (Tricholoma argyraceum) roste také pod listnáči, má více špičatý klobouk a spíše nežloutnoucí lupeny.

Pod vrbami roste vzácnější čirůvka kroužkatá (Tricholoma cingulatum).

Kuchyňské využití

Je jedlá, kulinářsky však nevýznamná.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura