čirůvka růžovolupenná
Tricholoma orirubens Quél. 1873
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: čirůvkovité (Tricholomataceae)
Rod: čirůvka (Tricholoma)
Popis
Poměrně vzácná čirůvka střední velikosti, vyhledávající listnaté lesy na basických podkladech, charakteristická černě vláknitým až šupinkatým kloboukem v kombinaci s růžověním lupenů.
Klobouk, široký 50–100 mm, je svým tvarem široce zvoncovitý až ploše rozložený či i mělce prohloubený, ve středu ovšem zpravidla s nevýrazným širokým hrbolem. Jeho povrch je pokryt suchou, hrubě plstnatou pokožkou, sytě šedé až matně uhlově šedočerné barvy, uspořádanou do paprsčitých vláken až drobně potrhaných šupinek, mezi nimiž prosvítá bělavý až stříbřitě šedý podklad; směrem k okraji však klobouk bývá šedě zesvětlalý.
Lupeny jsou spíše řidší, u třeně vykrojené a zoubkem připojené. Mají bílou, kouřově bělavou až bledě šedobílou barvu někdy s tmavě skrvnitým ostřím, zejména u zralejších a starších plodnic se však u okraje klobouku a někdy i podél ostří zbarvují lososově až masově červeně.
Třeň s rozměry 30–80 x 10–25 mm je víceméně leskle bělavý s šedavými vlákénky, válcovitý, na bázi zduřelý, ověšený nažloutlými vlákny mycelia. V dolní části třeně někdy bývají pozorovány modrozelené skvrny.
Dužnina je bělavé barvy, moučné chuti, s nikterak silným, avšak charakteristickým, čpavě nasládlým pachem s nepříjemnými tóny, jež mohou připomínat svítiplyn či merkaptan.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce eliptické, hladké, s rozměry 4–6 x 3–4,5 µm.
Výskyt
Čirůvka růžovolupenná je značně vápnomilným druhem, nalézaným zejména v bučinách, popř. i pod jinými listnáči, od srpna do listopadu. V České republice se vyskytuje dosti vzácně a je zařazena do Červeného seznamu jako zranitelný druh.
Možná záměna
Čirůvka růžovotřenná (Tricholoma basirubens) je zřejmě nejpodobnějším druhem, jenž navíc vyrůstá na podobných stanovištích. Jeho lupeny se však nezbarvují růžově, zato jsou růžovofialové (a popř. též modré) skvrny přítomny v dolní části třeně, který nadto bývá šedě šupinkatý.
Čirůvka černošupinná (Tricholoma atrosquamosum) se svým šedočerně plstnatým kloboukem popisovanému druhu také značně podobá. Čirůvku růžovolupennou odlišíme především podle zřetelného růžovění lupenů starších plodnic a žlutých vláken mycelia na bázi třeně.
Čirůvka šedožemlová (Tricholoma scalpturatum) může být na první pohled také podobná, její lupeny jsou však nejprve bílé a při zasychání se zbarvují citronově žlutě. Odlišný je rovněž světlejší, často nahnědlý povrch klobouku a pach, jenž je u čirůvky šedožemlové moučný, nikoli aromaticky nasládlý.
Čirůvka zemní (Tricholoma terreum) někdy také vyrůstá pod buky, plstnatý povrch jejího klobouku se ale zpravidla netrhá v šupiny, její lupeny nikdy nečervenají a není přítomen nasládlý pach.
Čirůvka tygrovaná (Tricholoma pardinum) je mnohem mohutnější druh se silným, kyjovitým třeněm a velkými šedými šupinami na klobouku.
Kuchyňské využití
Druh je uváděn někdy jako jedlý, jindy jako nejedlý. S ohledem na vzácný výskyt ovšem jeho sběr k jídlu v praxi stejně nepřipadá v úvahu.
Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Vavřinec Klener