Atlas hub / Nálezy

ryzec plstnatý
Lactarius vellereus (Fr.) Fr. 1838

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: ryzec (Lactarius)

Synonyma

Agaricus vellereus Fr. 1821

Lactarius albivellus Romagn. 1980

Lactarius velutinus Bertill.

Lactifluus vellereus (Fr.) Kuntze 1891

Popis

Klobouk je široký 50–200 (300) mm, v mládí sklenutý s podvinutým okrajem, brzy uprostřed prohloubený, v dospělosti nálevkovitý. Povrch klobouku je jemně sametový až plstnatý, matný, olysávající, bělavý, později krémový, případně se světle žlutookrovými skvrnami, nekruhatý, za sucha někdy políčkovitě rozpukaný.

Lupeny jsou husté, vysoké jen 3–5 mm, vidlené, ke třeni široce připojené až krátce sbíhavé, bělavé až krémové, při poranění a stářím okrovějící.

Třeň je robustní, válcovitý, 25–70 x 20–50 mm, často směrem k bázi zúžený, suchý, jemně sametový, někdy jamkatý, bělavý, při poranění a stářím okrovějící.

Dužnina je pevná, bílá, na řezu pomalu žlutookrová. Vůně je nakyslá, chuť palčivá. Mléko je bílé, na lupenech žloutnoucí, mimo dužninu nanejvýš slabě (pryskyřičně) palčivé.

Makrochemické reakce: KOH – na dužnině negativní.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou elipsoidní, 7–12 x 6–10 µm, s nízkou ornamentikou vytvářející neúplnou síťku.

Výskyt

Roste od července do října v lesích všech typů, hojně.

Možná záměna

Zaměnitelný je především s jinými bílými ryzci vytvářejícími velké plodnice.

Ryzec peprný (Lactarius piperatus) má nápadně hustší lupeny (lze snadno nakoukat) a hladkou pokožkou klobouku.

Ryzec Bertillonův (Lactarius bertillonii) má silně palčivé mléko, jeho dužnina se v reakci s KOH zbarvuje oranžově.

Ryzec zelenající (Lactarius glaucescens) má na otlačených místech zelenavé skvrny, zasychající mléko se barví do šedozelena.

Ryzec osikový (Lactarius controversus) má obvykle nápadně růžové lupeny a roste pod topoly a vrbami.

Podobná je i holubinka bílá (Russula delica), případně holubinka akvamarínová (Russula chloroides). Nejsou palčivé a postrádají mléko.

Kuchyňské využití

Je nejedlý.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Tomáš Chaluš

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Literatura

Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Lactarius vellereus – ryzec plstnatý
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Lactarius vellereus – ryzec plstnatý
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Borovička J. (2008): Čtyři bílé ryzce. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 3/2008.
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Lactarius vellereus – ryzec plstnatý
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Laessoe T., Conte A. (2004): Houby. Fortuna Print, Praha, druhé vydání
Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin
Hagara L. (1992): Huby - dvojníky. Obzor, Bratislava