holubinka bílá
Russula delica Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Stručný popis
Velká holubinka.
Klobouk je široký 80–150 (180) mm, v mládí sklenutý, později ploše rozložený až prohloubený, bělavý nebo nažloutlý, později až hnědnoucí. Okraj klobouku je dlouho podehnutý až podvinutý, nerýhovaný. Pokožka je matná, lze ji sloupnout jen obtížně u okraje klobouku nebo vůbec.
Lupeny jsou spíše řídké a vysoké, s četnými lupénky, bělavé, později smetanové, na ostří rezavějící.
Třeň je válcovitý, 30–60 x 15–30 mm, bílý až bělavý.
Dužnina je tuhá, křehká, bělavá, při poranění a stářím hnědnoucí. Vůně je ovocná, u starších plodnic nepříjemná. Chuť je ve třeni většinou mírná, v lupenech palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – pomalu slabě žlutooranžová; fenol – vínově hnědá; guajak – pomalu modrozelená.
Výtrusný prach je bělavý až smetanový (1b–2a), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/255/250).
Výtrusy jsou široce oválné, 8–12 x 6,5–9 µm, se středně vysokou až vysokou ornamentikou tvořící téměř úplnou síťku.
Výskyt
Roste od července do října, nehojně v listnatých (dub) a jehličnatých (jedle, borovice) lesích, upřednostňuje zásadité půdy.
Možná záměna
Velmi podobná holubinka akvamarínová (Russula chloroides) má spíše husté a úzké lupeny, méně síťnaté výtrusy a někdy charakteristický modrozelenavý proužek v místě spojení lupenů a třeně. Je ovšem popsána varieta holubinka bílá uhlazená Russula delica var. puta s úzkými a hustými lupeny.
Kuchyňské využití
Je nejedlá, někdy je uváděna jako jedlá houba nižší kvality.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Lactarioides.
Autorství obrázků: Radim Dvořák