ryzec Bertillonův
Lactarius bertillonii (Neuhoff ex Z. Schaef.) Bon 1980
Říše: Fungi
Kmen: Basidiomycota
Třída: Agaricomycetes
Řád: Russulales
Čeleď: Russulaceae
Rod: Lactarius
Synonyma
Lactarius bertillonii var. queletii J. Blum 1976
Lactarius vellereus var. bertillonii Neuhoff ex Z. Schaef. 1979
Lactifluus bertillonii (Neuhoff exZ.Schaef.) Verbeken
Stručný popis
Klobouk je široký 50–120 (200) mm, zprvu sklenutý s dlouho podvinutým okrajem, později uprostřed prohloubený až nálevkovitý, s okrajem ostrým a zvlněným. Pokožka klobouku je suchá, plstnatá, bílá až krémová.
Lupeny jsou středně husté, s hojnými lupénky, na třeň mírně sbíhavé, někdy větvené nebo u třeně příčně propojené (anastomozované), bílé, v dospělosti světle krémové, při poranění rezavějící.
Třeň je válcovitý, 30–80 x 20–40 mm, směrem k bázi někdy zúžený, bělavý, plstnatý.
Dužnina je velmi tuhá, bílá. Chuť je po chvíli ochutnávání velmi palčivá, vůně je nakyslá. Mléko je bílé, při zasychání na lupenech žloutnoucí, koncentrovaným KOH se zbarvuje žlutooranžově, chuť je ihned velmi palčivá.
Výtrusný prach je bělavý.
Výtrusy jsou široce oválné, 7–10 x 5–7,5 μm, s nízkou ornamentikou vytvářející nanejvýš velmi nedokonalou síťku.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, roztroušeně v listnatých lesích pod buky, duby a břízami. Preferuje vápnité půdy.
Možná záměna
Ryzec peprný (Lactarius piperatus) má hladký klobouk, velmi husté a nízké lupeny. Chuť je spíše kořeněná než palčivá a mléko v kontaktu s dužninou jen pomalu okrovějící.
Ryzec plstnatý (Lactarius vellereus) má mimo dužninu nepalčivé mléko a téměř kulovité výtrusy.
Ryzec zelenající (Lactarius glaucescens) má na otlačených místech zelenavé skvrny, zasychající mléko se barví do šedozelena.
Ryzec osikový (Lactarius controversus) má v mládí obvykle nápadně růžové lupeny a roste pod topoly a vrbami.
Podobná je i holubinka bílá (Russula delica), případně holubinka akvamarínová (Russula chloroides). Nejsou palčivé a postrádají mléko.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Autorství obrázků: Vavřinec Klener