holubinka zemitá
Russula terenopus Romagn. 1952

Stručný popis

Drobná holubinka.

Klobouk je široký 20–50 mm, v mládí sklenutý, brzy plochý a ve středu mírně prohloubený, někdy s nízkým hrbolkem, vínově hnědý, někdy narůžovělý (starorůžový), fialově hnědý a ve středu až černý, žlutookrově vybledající. Okraj klobouku je v dospělosti rýhovaný. Pokožka je za sucha při okraji matná, ve středu a za vlhka lesklá, slupitelná téměř ke středu klobouku.

Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, tenké, křehké, ke třeni úzce připojené, obvykle s několika lupénky, nejprve smetanové, nakonec okrové s (rezavě) žlutookrovými skvrnami.

Třeň je válcovitý až kyjovitý, 30–50 x 5–10 mm, brzy houbovitě vycpaný až téměř dutý, křehký, jemně podélně vrásčitý, bílý, žloutnoucí.

Dužnina je brzy houbovitá a křehká, bělavá, žloutnoucí. Vůně je ovocná až pelargoniová, někdy intenzívní. Chuť je mírná, v lupenech mladých plodnic někdy slabě palčivá.

Makrochemické reakce: guajak – rychle a intenzivně modrá.

Výtrusný prach je smetanový (2c–2d), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/204/128).

Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–8,5 x 5–6,5 µm, se středně vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.

Výskyt

Roste od července do září, vzácně pod osikami, břízami, habry, lípami a lískami, preferuje vlhčí lokality.

Možná záměna

Vzhledem k barevné proměnlivosti podobných druhů holubinek je třeba nálezy mikroskopovat a věnovat pozornost i dalším znakům, jako je vůně a chuť dužniny, případně barva výtrusného prachu. Důležitá může být i ekologie, zde se však odborné názory někdy různí.

Holubinka muškátová (Russula versatilis) roste na podobných stanovištích, vytváří o něco větší plodnice a má tmavší výtrusný prach (3b–3c).

Holubinka unylá (Russula versicolor) roste především pod břízami, má nápadně protáhlé výtrusy a výrazněji palčivou dužninu.

Hojná holubinka dívčí (Russula puellaris) roste v jehličnatých i listnatých lesích, má výrazněji žloutnoucí plodnice, vždy mírnou dužninu s nevýraznou vůní (nikdy nevoní po pelargoniích).

Holubinka pelargoniová (Russula pelargonia) je středně palčivá a má více prosíťované výtrusy.

Holubinka vonná (Russula odorata) roste především pod duby, má žlutý výtrusný prach (4b–4c). Tmavě žlutý výtrusný prach má i hojná holubinka měnlivá (Russula risigallina).

Kuchyňské využití

Je jedlá, pro vzácnost a křehkou konzistenci však kulinářsky nevýznamná.

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (2005) patří do sekce Tenellae, subsekce Puellarinae.

Literatura

Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha