holubinka muškátová
Russula versatilis Romagn. 1967
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Stručný popis
Drobná holubinka.
Klobouk je široký 20–50 (60) mm, v mládí sklenutý, brzy ploše rozprostřený a ve středu prohloubený, vínově hnědý, růžově nebo bledě okrově vybledající, ve středu někdy naolivovělý. Okraj klobouku je v dospělosti výrazně a dlouze rýhovaný. Pokožka je za sucha spíše matná, ve středu klobouku až lesklá, za vlhka lepkavá a lesklá, slupitelná téměř ke středu klobouku.
Lupeny jsou spíše řídké, tenké, křehké, úzce připojené, některé vidlené, nejprve smetanové, nakonec okrové, ve stáří někdy rezavě skvrnité.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 30–50 x 5–15 mm, v mládí plný, brzy houbovitě vycpaný až dutý, podélně vrásčitý, bílý, v dospělosti žloutnoucí a hnědorezavě skvrnitý.
Dužnina je brzy křehká a houbovitá, bělavá, žloutnoucí až hnědnoucí. Čestvé plodnice voní po pelargoniích, ale vůně rychle vyprchává. Chuť je mírná, v lupenech mladých plodnic někdy mírně palčivá.
Makrochemické reakce: guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je okrový (3b–3c, podle Socha a kol. (2011) vzácně až 4a).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9 x 5–7 µm, s nízkou až střední ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste od července do září, vzácně (může být však přehlížena) pod břízami nebo osikami, případně i pod habry a lískami.
Možná záměna
Vzhledem k barevné proměnlivosti podobných druhů holubinek je třeba nálezy mikroskopovat a věnovat pozornost i dalším znakům, jako je vůně a chuť dužniny, případně barva výtrusného prachu.
Holubinka unylá (Russula versicolor) roste především pod břízami, má nápadně protáhlé výtrusy a výrazněji palčivou dužninu.
Holubinka zemitá (Russula terenopus) roste na podobných stanovištích, má nápadně žloutnoucí plodnice a světlejší výtrusný prach (2b–2c).
Holubinka vonná (Russula odorata) roste především pod duby, má žlutý výtrusný prach (4b–4c) a neúplně síťnaté výtrusy.
Hojná holubinka dívčí (Russula puellaris) roste v jehličnatých i listnatých lesích, má nápadně žloutnoucí plodnice a smetanový výtrusný prach (2c).
Kuchyňské využití
Je pravděpodobně jedlá, pro vzácnost a křehkou konzistenci však kulinářsky nevýznamná.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Tenellae, subsekce Puellarinae.
Literatura
| Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |