holubinka dívčí
Russula puellaris Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Klobouk je široký 30–50 (70) mm, méně masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý, ploše rozprostřený až mělce prohloubený, šedohnědý, s růžovými, fialovými, olivovými nebo žlutými odstíny, ve středu tmavší až téměř černý, v dospělosti vybledající, často žloutnoucí. Okraj je klobouku brzy uzlinatě rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, nejvýše jemně zdrsnělá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 2/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, jen vzácně s lupénky, nevětvené, žilkami propojené, bělavé až smetanové, od ostří žloutnoucí až rezavějící.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 30–60 x 10–20 mm, brzy křehký, houbovitě vycpaný až dutý, podélně vrásčitý, bílý, postupně (šafránově) žloutnoucí, v dospělosti celý žlutý až narezlý.
Dužnina je brzy houbovitá a křehká, bělavá, žloutnoucí až rezavějící. Vůně je nevýrazná, chuť mírná.
Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; fenol – vínově hnědá; guajak – rychle a středně intenzivně modrá.
Výtrusný prach je smetanový (2c).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9,5 x 5,5–7,5 µm, se středně vysokou ornamentikou, s některými bradavkami izolovanými, jinými propojenými krátkými či delšími spojkami.
Výskyt
Roste od června do října, poměrně hojně, jednotlivě, častěji však ve skupinách, v jehličnatých a smíšených lesích, zejména pod borovicemi, méně často pod smrky nebo jedlemi. Upřednostňuje kyselé půdy.
Možná záměna
Holubinka unylá (Russula versicolor) roste pod břízami, mladé plodnice jsou téměř vždy palčivé a žloutnutí dužniny se projevuje především na bázi třeně. Má také o něco tmavší výtrusný prach a síťnaté výtrusy.
Holubinka raná (Russula nauseosa) má žlutý výtrusný prach a dužnina v lupenech mladých plodnic bývá mírně palčivá.
Vzácná holubinka zemitá (Russula terenopus) voní po pelargoniích.
Vzácná drobná holubinka drobná (Russula pumila) je také mírně palčivá, roste výhradně pod olšemi a má nápadně šednoucí třeň.
Kuchyňské využití
Drobná holubinka dobře identifikovatelná podle žloutnutí třeně a dužniny. Jedlá, pro svoji křehkost a malou vydatnost však houbaři většinou opomíjená.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Tenellae, subsekce Puellarinae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal