holubinka raná
Russula nauseosa (Pers.) Fr. 1838

Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 30–70 mm, tence masitý, v mládí vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený až mělce prohloubený, barevně značně variabilní, červený, růžově červený, nafialovělý, někdy se žlutými či olivovými odstíny, od okraje vybledající. Okraj klobouku je tupý, nejprve hladký, v dospělosti uzlinatě rýhovaný. Pokožka klobouku je hladká, za sucha spíše matná, za vlhka lesklá a lepkavá, slupitelná téměř ke středu klobouku.
Lupeny jsou nejprve poměrně husté, později prořídlé, 6–10 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené, úzce připojené nebo volné, žilkami propojené, v mládí světle smetanové, brzy zbarveny výtrusným prachem okrově nebo až žlutě. Lupénky jsou vzácné nebo chybí.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, někdy zploštělý, 30–60 x 10–20 mm, křehký, velmi brzy houbovitě vycpaný, podélně vrásčitý, bílý.
Dužnina je křehká, bělavá, za vlhka a stářím šednoucí. Vůně je nevýrazná, chuť mírná, v lupenech mladých plodnic někdy mírně palčivá.
Makrochemické reakce: guajak – rychle středně sytě až intenzivně modrá.
Výtrusný prach je žlutý (4b–4c), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/184/102).
Výtrusy jsou široce oválné až téměř kulovité, 7–10 x 6,5–8 µm, mohou však být i menší, kolem 7–8,5 x 5,5–7,5 µm, se středně vysokou až vysokou ornamentikou, obvykle izolovanými ostny, výjimečně spojenými krátkými hřebínky.
Výskyt
Roste od května do září v jehličnatých lesích, zejména ve smrčinách na světlejších stanovištích v trávě a mechu, podél cest nebo při lesních okrajích. Upřednostňuje podhorské a horské oblasti, kde bývá hojná.
Možná záměna
Holubinka modřínová (Russula laricina) roste později na podzim, většinou pod modříny, má více šednoucí dužninu a téměř izolovaně bradavčité výtrusy. Trvají spory, zda holubinka modřínová není jen varietou nebo formou holubinky rané.
Velmi podobná holubinka cihlová (Russula cessans) roste především v říjnu a listopadu pod borovicemi, má dlouho nerýhovaný okraj klobouku a prosíťované výtrusy.
Holubinka dívčí (Russula puellaris) má žloutnoucí dužninu a světlejší výtrusný prach (2c).
Holubinka nelesklá (Russula firmula) je palčivá.
Kuchyňské využití
Je jedlá, pro značnou křehkost je však její kuchyňské uplatnění problematické.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Tenellae, subsekce Laricinae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal