holubinka cihlová
Russula cessans A. Pearson 1950
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 30–70 mm, méně masitý, v mládí polokulovitý, později rozprostřený nebo mělce prohloubený, červený, vínově červený až nafialovělý, narůžovělý, vzácněji okrový nebo naolivovělý, ve středu často tmavší až téměř černý. Okraj je dlouho hladký, u stárnoucích plodnic nevýrazně uzlinatě rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, lysá, za vlhka lesklá, lze ji sloupnout asi do 2/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, 3–7 mm vysoké, křehké, ke třeni zaobleně připojené až volné, jen vzácně s lupénky, některé větvené, žilkami propojené, nejprve smetanové, nakonec žluté až oranžově žluté; Socha a kol. (2011) uvádí, že v dospělosti zůstávají lupeny bez oranžového odstínu.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 30–60 x 10–15 mm, pod kloboukem někdy nepatrně rozšířený, brzy houbovitě vycpaný a křehký, podélně vrásčitý, bílý, poraněním a za vlhka šednoucí nebo hnědnoucí.
Dužnina je brzy křehká, bílá, při poranění mírně žloutnoucí nebo hnědnoucí, za vlhka šednoucí. Vůně je nevýrazná, chuť mírná.
Makrochemické reakce: FeSO4 – oranžově růžová; fenol – hnědá; guajak – pomalu modrá.
Výtrusný prach je žlutý (4b–4c), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/204/128).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–10 x 5,5–8,5 µm, se středně vysokou ornamentikou vytvářející téměř úplnou síťku.
Výskyt
Roste jednotlivě nebo ve skupinách pod borovicemi, někdy i pod smrky, v lesích nebo při jejich okrajích. Objevuje se od září a bývá běžná i v listopadu, když ostatní druhy holubinek již většinou zazimovaly.
Možná záměna
Holubinka raná (Russula nauseosa) roste od jara do léta pod smrky, má bledší klobouk a výrazně rýhovaný okraj klobouku.
Holubinka nelesklá (Russula firmula) má zřetelně palčivou dužninu.
Holubinka hořká (Russula caerulea) roste pod borovicemi i v pozdním podzimu, ale má pevnější plodnice a téměř vždy ve středu nafialovělého klobouku tupý hrbolek.
Kuchyňské využití
Jedlá houba.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Tenellae, subsekce Laricinae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal