pečárka dvouvýtrusá
Agaricus bisporus (J.E. Lange) Imbach 1946
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: pečárka (Agaricus)
Synonyma
Agaricus cookeanus Bon 1985
Agaricus hortensis (Cooke) S. Imai 1938
Psalliota bispora 1938
Popis
Klobouk je 50–120 mm široký, nejprve polokulovitý s podvinutým okrajem, později rozložený až plochý. Základní barva klobouku je světle hnědá a klobouk je pokrytý hustými hnědými přitisklými šupinami. V mládí je okraj klobouku ověšen zbytky vela.
Lupeny jsou husté, nejprve světle růžové, později od dozrávajících výtrusů hnědé až tmavě hnědočerné.
Třeň je válcovitý, 30–70 x 10–30 mm, zavalitý, ale kratší než průměr klobouku. Prsten je tlustý, bílý, plstnatý. Nad ním je třeň bílý a hladký, pod ním je světle šedohnědý.
Dužnina je bílá, na řezu růžoví. Vůně i chuť jsou jemné, příjemné.
Výtrusy jsou tlustostěnné, široce elipsoidní, 6,5–8 x 5,5–6,5 µm.
Bazidie jsou kyjovité, dvouvýtrusé, někdy jednovýtrusé, 15-30 x 6–8 µm. Cheilocystidy jsou kyjovité, podobného tvaru avšak o něco větší než bazidie, 20–35 x 8–15 µm.
Výskyt
Roste nehojně, od května do září, obvykle ve skupinách, na polích, v zahradách i v lesích, vždy však na vyhnojených půdách, často ve sklenících, pařeništích, na hromadách hnoje.
Možná záměna
Pečárku dvouvýtrusou lze v terénu zaměnit za řadu dalších obdobných pečárek, je však jedinou s dvouvýtrusými bazidiemi. Určení tedy snadno potvrdíme, případně vyloučíme pomocí mikroskopie.
Ve sklenících, pařeništích a na vyhnojených půdách nacházíme hojnější pečárku rumištní (Agaricus subperonatus) s podobně zbarveným šupinatým kloboukem.
Hnědé šupiny na klobouku má také pečárka Bohusova (Agaricus bohusii). Má výrazněji červenající dužninu a roste obvykle v trsech, což je u pečárek výjimečný znak.
Pečárka lesní (Agaricus sylvaticus) roste v lesích, její dužnina na řezu rychle a intenzivně červená.
Pečárka císařská (Agaricus augustus) se na řezu zbarvuje červenohnědě a voní dosti intenzívně po anýzu nebo po hořkých mandlích. Vytváří někdy mohutné plodnice.
Šupinatou pokožku klobouku může vykazovat i hojně rostoucí pečárka polní (Agaricus campestris).
Kuchyňské využití
Divoce rostoucí pečárku dvouvýtrusou možná nikdy neochutnáme, patří však mezi průmyslově pěstované houby a z hlediska objemu produkce zaujímá v Evropě první místo. Žampiony nabízené v supermarketech jsou nejčastěji bílou formou pečárky dvouvýtrusé, ale nabízeny jsou i odrůdy s hnědou nebo šupinatou pokožkou klobouku. Žampiony konzumují dokonce i národy, kterým jsou sběr a kuchyňská úprava hub v našem pojetí zcela cizí.
Autorství textů: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal