pečárka lesní
Agaricus sylvaticus Schaeff. 1774
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: pečárka (Agaricus)
Synonyma
Agaricus haemorrhoidarius Schulzer 1874
Agaricus sanguinarius P. Karst. 1882
Agaricus silvaticus Schaeff. 1774 orthographic variant
Agaricus vinosobrunneus P.D. Orton 1960
Fungus amethystinus (Quél.) Kuntze 1898
Fungus haemorrhoidarius (Schulzer) Kuntze 1898
Fungus sanguinarius Kuntze 1898
Fungus sylvaticus (Schaeff.) Kuntze 1898
Pratella amethystina (Quél.) Quél. 1888
Pratella haemorrhoidaria (Schulzer) Gillet 1878
Pratella sylvatica (Schaeff.) Gillet 1878
Psalliota amethystina (Quél.) J.E. Lange 1926
Psalliota haemorrhoidaria (Schulzer) Richon & Roze 1888
Psalliota sanguinaria (Kuntze) J.E. Lange 1926
Psalliota sylvatica (Schaeff.) P. Kumm. 1871
Popis
Klobouk je široký 40–100 mm, v mládí polokulovitý, později sklenutý až plochý, na bělavém podkladě výrazně hnědě nebo rezavě hnědě šupinkatý. Okraj klobouku je zprvu ověšen zbytky vela, v dospělosti je ostrý a rovný.
Lupeny jsou spíše husté, bělavé, později růžové nebo šedorůžové, nakonec čokoládové se světlejším ostřím, u třeně vykrojené a volné.
Třeň je válcovitý, 50–120 x 8–20 mm, na bázi někdy s hlízou širokou až 25 mm, vylomitelný, bílý, později narůžovělý, našedlý nebo hnědý. V horní třetině třeně zůstává široký, blanitý, shora hladký, zespodu vláknitý prsten. Třeň nad prstenem je hladký, pod prstenem jemně vločkatý.
Dužnina je bílá, na řezu během několika sekund výrazně červená. Vůně je příjemná, chuť mírná.
Výtrusný prach je černohnědý.
Výtrusy jsou eliptické, 4,5–6,5 x 3–4 µm, tmavě hnědé, hladké.
Cheilocystidy jsou hojné, kyjovité až široce kyjovité, 15–25 x 9–12 µm.
Výskyt
Roste od července do října, obvykle ve skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích, nejvíce však v opadu ve smrkových monokulturách, od nížin do hor.
Možná záměna
Podobná pečárka Langeova (Agaricus langei) má i pod prstenem třeň hladký a větší výtrusy. Roste spíše v trávě na loukách a pastvinách, případně v listnatých lesích.
Pečárka císařská (Agaricus augustus) tvoří mnohem mohutnější plodnice, patří mezi naše největší pečárky.
Kuchyňské využití
Pečárka lesní je jedlá houba, houbaři však často opomíjena. Patří mezi aromatičtější druhy pečárek, což ne každému chuťově vyhovuje.
Poznámky k systematice
Někteří autoři (např. Antonín (2006)) rozlišují pečárku lesní (Agaricus sylvaticus) a pečárku krvavou (Agaricus haemorrhoidarius) jako samostatné druhy. Pro účely tohoto atlasu budeme v souladu s Holec a kol. (2012) považovat uvedená jména za synonyma.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal