Atlas hub / Nálezy

holubinka Quéletova
Russula queletii Fries 1872

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: holubinka (Russula)

Popis

Holubinka střední velikosti.

Klobouk je široký 40–80 (100) mm, středně masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, někdy s nízkým hrbolkem, fialový, vínově fialový, nachově hnědý, často s olivovými odstíny. Okraj je dlouho hladký, až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, spíše ostrý, někdy zvlněný. Pokožka je za sucha ve středu klobouku spíše lesklá, při okraji matnější, za vlhka slizká a lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/3 poloměru.

Lupeny jsou středně husté, tenké, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené, obvykle s několika lupénky, některé větvené, nejprve bílé, v dospělosti až máslové.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–80 x 10–20 mm, v mládí pevný a plný, brzy houbovitě vycpaný až komůrkovitý, ojíněný, jemně podélně vrásčitý, spíše lesklý, obvykle po celé délce červenofialový, jen výjimečně bělavý.

Dužnina je nejprve tuhá, brzy křehká, v mládí bílá, pod pokožkou klobouku nafialovělá, při poranění mírně žloutnoucí nebo hnědnoucí. Vůně je nevýrazná nebo nakysle ovocná, chuť je ostře (někdy i středně) palčivá.

Výtrusný prach je smetanový (2c–2d).

Výtrusy jsou eliptické, 7–10 x 6–9 µm, se střední až vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.

foto Karel Tejkal
foto Karel Tejkal

Výskyt

Roste místy hojně v podhorských a horských jehličnatých lesích pod smrky, v nižších polohách je vzácná nebo zcela chybí. Červenec až říjen.

Možná záměna

Holubinka tmavopurpurová (Russula fuscorubroides) je zbarvena spíše do červena než do fialova a vždy chybí zelenoolivový odstín.

Holubinka angreštová (Russula torulosa) a holubinka jízlivá (Russula sardonia) rostou pod borovicemi a liší se ornamentikou výtrusů. Holubinka jízlivá má žloutnoucí lupeny.

Holubinka krvavá (Russula sanguinaria) roste především pod borovicemi, má červený nebo růžově červený klobouk i třeň bez fialových odstínů a je středně palčivá.

Holubinka brunátná (Russula badia) má tmavší výtrusný prach, bílý nebo jen zčásti narůžovělý třeň a charakteristickou pryskyřičnou vůni. Dužnina je ostře palčivá až po několika sekundách ochutnávání. Roste obvykle pod borovicemi.

Kuchyňské využití

Nejedlá, pro palčivost nepoživatelná.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Sardoninae.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula queletii – holubinka Quéletova
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Russula queletii – holubinka Quéletova
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula queletii – holubinka Quéletova
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
Russula queletii – holubinka Quéletova
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek
Russula queletii – holubinka Quéletova