holubinka Quéletova
Russula queletii Fries 1872
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 40–80 (100) mm, středně masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, někdy s nízkým hrbolkem, fialový, vínově fialový, nachově hnědý, často s olivovými odstíny. Okraj je dlouho hladký, až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, spíše ostrý, někdy zvlněný. Pokožka je za sucha ve středu klobouku spíše lesklá, při okraji matnější, za vlhka slizká a lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/3 poloměru.
Lupeny jsou středně husté, tenké, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené, obvykle s několika lupénky, některé větvené, nejprve bílé, v dospělosti až máslové.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–80 x 10–20 mm, v mládí pevný a plný, brzy houbovitě vycpaný až komůrkovitý, ojíněný, jemně podélně vrásčitý, spíše lesklý, obvykle po celé délce červenofialový, jen výjimečně bělavý.
Dužnina je nejprve tuhá, brzy křehká, v mládí bílá, pod pokožkou klobouku nafialovělá, při poranění mírně žloutnoucí nebo hnědnoucí. Vůně je nevýrazná nebo nakysle ovocná, chuť je ostře (někdy i středně) palčivá.
Výtrusný prach je smetanový (2c–2d).
Výtrusy jsou eliptické, 7–10 x 6–9 µm, se střední až vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste místy hojně v podhorských a horských jehličnatých lesích pod smrky, v nižších polohách je vzácná nebo zcela chybí. Červenec až říjen.
Možná záměna
Holubinka tmavopurpurová (Russula fuscorubroides) je zbarvena spíše do červena než do fialova a vždy chybí zelenoolivový odstín.
Holubinka angreštová (Russula torulosa) a holubinka jízlivá (Russula sardonia) rostou pod borovicemi a liší se ornamentikou výtrusů. Holubinka jízlivá má žloutnoucí lupeny.
Holubinka krvavá (Russula sanguinaria) roste především pod borovicemi, má červený nebo růžově červený klobouk i třeň bez fialových odstínů a je středně palčivá.
Holubinka brunátná (Russula badia) má tmavší výtrusný prach, bílý nebo jen zčásti narůžovělý třeň a charakteristickou pryskyřičnou vůni. Dužnina je ostře palčivá až po několika sekundách ochutnávání. Roste obvykle pod borovicemi.
Kuchyňské využití
Nejedlá, pro palčivost nepoživatelná.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Sardoninae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal