holubinka angreštová
Russula torulosa Bres. 1929
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula arenaria Singer ex Singer 1947
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je 50–100 mm široký, v mládí dlouho vyklenutý, později ploše rozprostřený až mělce prohloubený, purpurově fialový, ve středu klobouku téměř černý, někdy s olivovým nebo žlutoolivovým odstínem. Okraj je zprvu mírně podehnutý, dlouho hladký, v dospělosti nanejvýš krátce a nevýrazně rýhovaný.
Lupeny jsou spíše husté a křehké, ke třeni úzce připojené, s četnými lupénky, vidlené a jemně žilkami propojené, bělavé, při okraji klobouku někdy s načervenalým ostřím, nakonec smetanové.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 20–60 x 10–20 mm, v mládí pevný, později houbovitě vycpaný, ojíněný, jemně podélně vrásčitý, růžový až purpurově fialový, vzácněji bělavý s růžovým nádechem.
Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá. Vůně je ovocná (jablko), chuť středně palčivá.
Výtrusný prach je smetanový až světle okrový (2d–3a).
Výtrusy velké 6,5–9 x 5,5–7,5 µm, s nízkou ornamentikou, vytvářejí téměř úplnou síťku.
Výskyt
Roste vzácně v jehličnatých lesích (borovice), upřednostňuje sušší a vápnité půdy. Říjen až listopad.
Možná záměna
Holubinka Quéletova (Russula queletii) roste hojně ve smrčinách, vzácně snad i pod borovicemi, má izolovaně ostnité výtrusy.
Holubinka jízlivá (Russula sardonia) je ostře palčivá, má v mládí nápadně sírově žluté lupeny, v dospělosti nažloutlé.
Holubinka tmavopurpurová (Russula fuscorubroides) roste pod borovicemi spíše na kyselých půdách, má izolovaně ostnité výtrusy.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Sardoninae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Jan Kneifl, Karel Tejkal