Atlas hub / Nálezy

holubinka liláková
Russula lilacea Quél. 1877

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: holubinka (Russula)

Stručný popis

Spíše drobná holubinka.

Klobouk je široký 20–70 mm, v mládí sklenutý, brzy ploše rozprostřený a mělce prohloubený, vínově nebo lilákově červený, růžovofialový, olivově či okrově vybledající. Okraj klobouku je až v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, jemně zrnitý. Pokožku lze sloupnout více jak do poloviny poloměru.

Lupeny jsou dlouho bílé, v dospělosti světle krémové, vzájemně žilkami propojené (anastomozované), v dospělosti prořídlé.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 20–60 x 8–15 mm, v mládí pevný a plný, brzy houbovitě vycpaný až dutý, bílý, někdy narůžovělý.

Dužnina je brzy křehká, bílá, s mírným sklonem k šedivění. Vůně je nevýrazná, chuť je zcela mírná.

Makrochemické reakce: guajak – pomalu a nevýrazně modrá, téměř negativní.

Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/255/230).

Výtrusy jsou široce oválné, 6–8,5 x 5–7 µm, se středně vysokou až vysokou ornamentikou s izolovanými nebo jen vzácně pospojovanými bradavkami.

Výskyt

Roste od července do října, nehojně v listnatých lesích (dub, habr, buk, líska). Upřednostňuje vlhčí stinné lokality.

Možná záměna

Velmi podobná může být holubinka vrhavkovitá (Russula emeticicolor), taktéž s jemně zrnitým kloboukem, mírnou chutí dužniny a podobnou mikroskopií, spíše však s červeným nebo růžovým kloboukem. Holubinka vrhavkovitá byla původně popsána jako varieta holubinky lilákové (Russula lilacea var. emeticicolor).

Holubinka azurová (Russula azurea) má vždy bílý třeň, roste v jehličnatých lesích a má více prosíťovanou ornamentiku výtrusů.

Holubinka lesklá (Russula nitida) a holubinka Turkové (Russula turci), obě s obdobnou stavbou plodnic, barvou klobouku a mírnou chutí dužniny, mají tmavší výtrusný prach.

Další vzhledově podobné druhy s bílým nebo bělavým výtrusným prachem, např. holubinka křehká (Russula fragilis) nebo holubinka tmavočervená (Russula atrorubens), jsou palčivé.

Kuchyňské využití

Je jedlá, pro vzácnost a křehkou konzistenci však kulinářsky bezvýznamná.

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (2005) patří do sekce Lilaceinae, subsekce Lilaceinae.

Literatura

Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula lilacea – holubinka liláková
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula lilacea – holubinka liláková
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek
Russula lilacea – holubinka liláková