holubinka Turkové
Russula turci Bres. 1881
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Klobouk je široký 30–90 mm, masitý, v mládí polokulovitý, brzy sklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, barevně velmi proměnlivý, od růžových odstínů po vínově červenou, růžově fialovou, místy hnědou až hnědoolivovou, uprostřed obvykle tmavší až téměř černý. Okraj klobouku je dlouho hladký, v dospělosti nejvýše krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná až ojíněná, za vlhka slizká až rosolovitá, lze ji sloupnout asi od 1/2 do 2/3 poloměru.
Lupeny jsou středně husté, 5–9 mm vysoké, křehké, u třeně téměř volné, jen vzácně s lupénky, některé větvené, nejprve bělavé, v dospělosti okrové.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–70 x 10–20 mm, v mládí pevný a plný, v dospělosti dutý, jemně podélně vrásčitý, bílý, někdy po straně narůžovělý, za vlhka na bázi žloutnoucí až hnědnoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, brzy houbovitá, bílá, při poranění a za vlhka žloutnoucí nebo okrovějící. Vůně je nenápadná, na bázi třeně však někdy výrazně jodoformová, chuť je mírná.
Makrochemické reakce: FeSO4 – oranžově růžová; fenol – vínově hnědá; guajak – pomalu a nevýrazně modrá, téměř negativní.
Výtrusný prach je okrový až žlutý (3d–4a).
Výtrusy jsou eliptické, 7,5–9,5 x 6–7,5 µm, se středně vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.
Výskyt
Roste od září do listopadu, poměrně hojně v jehličnatých a smíšených lesích pod jehličnany, zejména pod borovicemi, méně často pod smrky a jedlemi.
Možná záměna
Velmi podobnou holubinku ametystovou (Russula amethystina) lze odlišit mikroskopicky podle jiné ornamentiky výtrusů. Oba druhy mohou růst společně na stejném stanovišti a někteří autoři je ztotožňují.
Holubinka azurová (Russula azurea) a holubinka liláková (Russula lilacea) mají bílý výtrusný prach. Holubinka hořká (Russula caerulea) má ve středu klobouku typický hrbolek.
Kuchyňské využití
Jedlá holubinka střední kvality. Jodoformový pach se při tepelné úpravě ztrácí.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Amethystinae, subsekce Amethystinae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal