holubinka pruhovaná
Russula insignis Quél. 1888
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula livescens (Batsch) Bataille 1908
Popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 40–70 (90) mm, v mládí sklenutý, později ploše rozložený a ve středu prohloubený, šedohnědý, žlutohnědý, často dlouze, vláknitě a na okraji uzlinatě rýhovaný. Pokožku lze sloupnout asi od 1/3 do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou bělavé až smetanové, ve stáří obvykle s rezavými skvrnami, jen vzácně s lupénky, u třeně někdy větvené.
Třeň je válcovitý, 30–80 x 10–20 mm, brzy houbovitě vycpaný až dutý, bělavý, šednoucí, na bázi téměř vždy nažloutlý.
Dužnina je bělavá. Vůně je nevýrazná, někdy nakyslá nebo pelargoniová. Chuť je mírná, někdy však nepříjemná.
Makrochemické reakce: KOH na bázi třeně červená.
Výtrusný prach je smetanový (2a–2b).
Výtrusy jsou elipsoidní, 6,5–8,5 x 5–7 µm, se středně vysokou ornamentikou s bradavkami nehojně pospojovanými krátkými hřebínky.
Výskyt
Roste od července do října, nehojně, pod listnáči, především pod duby, v lesích, parcích, na hrázích rybníků. Upřednostňuje křemičité a vápnité půdy.
Možná záměna
Hojná holubinka hřebínkatá (Russula pectinatoides) nemá žlutě zbavenou bázi třeně. Mívá nepříjemnou chuť a o něco tmavší výtrusný prach.
Ostatní podobné holubinky – holubinka nelibá (Russula amoenolens), holubinka sesterská (Russula sororia) nebo holubinka smutná (Russula consobrina) – mají palčivou dužninu.
Kuchyňské využití
Podle Socha a kol. (2011) je jedlá, nepříliš kvalitní. Podle jiných autorů, k jejichž názoru se přikláníme, je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Ingratae, subsekce Subvelatae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal