holubinka nelibá
Russula amoenolens Romagn. 1952
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 30–70 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu široce prohloubený, šedohnědý až černohnědý, ve středu obvykle tmavší, při okraji okrový, v dospělosti vybledající, až téměř celý bělavý. Okraj je nejprve mírně podehnutý a hladký, v dospělosti dlouze uzlinatě rýhovaný, někdy zvlněný nebo (zvláště za sucha) rozpraskaný. Pokožka je za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou nejprve husté, později trochu prořídlé, 4–6 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, obvykle s několika lupénky, hojně větvené, nejprve bělavé, později smetanové, ve stáří od ostří šedohnědé.
Třeň je válcovitý, 30–70 x 10–15 mm, pod kloboukem někdy rozšířený, na bázi zúžený, v mládí pevný a plný, později pod tvrdou a křehkou kůrou houbovitě vycpaný až komůrkovitý, nejprve hladký, v dospělosti jemně podélně vrásčitý, bělavý, často našedlý, na bázi okrovějící.
Dužnina je nejprve tuhá, brzy křehká a houbovitá, bílá, později našedlá, v místech narušených hmyzem hnědnoucí nebo reznoucí. Vůně je spermatická (v literatuře se uvádí i po sýru Camembert, jako ryzec syrovinka (Lactarius volemus) nebo slanečková). Chuť je ostře palčivá.
Výtrusný prach je smetanový (2a–2b), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/255/230).
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–9 x 5–7 µm, se středně vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste především ve světlých listnatých lesích (dub), v trávě, při cestách nebo při okrajích lesa, méně často pod jinými listnatými stromy nebo pod jehličnany (borovice). Najdeme ji i v městských parcích a stromořadích, upřednostňuje hlinité nebo jílovité půdy. Je spíše hojná. Červenec až říjen.
Možná záměna
Holubinka sesterská (Russula sororia) má větší plodnice, o něco tmavší výtrusný prach a báze třeně se roztokem KOH zbarvuje červeně nebo červenohnědě.
Holubinka hřebenitá (Russula pectinata) má světlejší klobouk, ne tolik palčivou dužninu a voní obdobně jako holubinka smrdutá (Russula foetens).
Holubinka hřebínkatá (Russula pectinatoides) má světlejší klobouk a především mírnou nebo téměř mírnou chuť dužniny. Nepalčivou dužninu má i holubinka pruhovaná (Russula insignis).
Kuchyňské využití
Pro palčivost nejedlá houba.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Ingratae, subsekce Foetentinae.
Česky také holubinka hřebílkatá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal