holubinka hřebínkatá
Russula pectinatoides Peck 1907
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula praetervisa Sarnari 1998
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 30–80 mm, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, žlutohnědý až šedohnědý, v dospělosti často hnědorezavě skvrnitý a od okraje bělavě vybledající. Okraj je zprvu mírně podehnutý, nejprve hladký, v dospělosti uzlinatě rýhovaný, zvlněný nebo i rozpraskaný. Pokožka je za sucha spíše matná, někdy radiálně vrásčitá, za vlhka pružná, lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté až prořídlé, 4–7 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, některé větvené, bělavé až smetanové, při poranění hnědnoucí nebo rezavějící, za sucha někdy od ostří hnědnoucí.
Třeň je válcovitý až mírně kyjovitý, 30–60 x 10–20 mm, v mládí pevný a plný, brzy houbovitě vycpaný až komůrkovitý, nejprve hladký, později jemně podélně vrásčitý, bílý nebo nažloutlý, někdy na bázi červeně nebo rezavohnědě skvrnitý.
Dužnina je nejprve tuhá, brzy křehká a houbovitá, bílá, při poranění a stářím okrovějící nebo reznoucí. Vůně je nakyslá, chuť je nepříjemná ale obvykle nepalčivá, v lupenech mladých plodnic někdy nepatrně palčivá.
Výtrusný prach je smetanový (2c–2d).
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–9 x 5–7 µm, se střední až vysokou ornamentikou, s některými bradavkami izolovanými, jinými propojenými krátkými spojkami.
Výskyt
Roste poměrně hojně v trávě a mechu, v lesích i mimo les v parcích nebo městské zeleni pod listnatými stromy (dub, buk, habr, bříza) méně často pod jehličnany (smrk, jedle). Červen až říjen, za příznivých podmínek vyroste již koncem května.
Možná záměna
Holubinka nelibá (Russula amoenolens), holubinka hřebenitá (Russula pectinata) nebo holubinka sesterská (Russula sororia) mají palčivou dužninu.
Holubinka pruhovaná (Russula insignis) chutná vždy mírně a má obvykle nápadně nažloutlou bázi třeně.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Ingratae, subsekce Foetentinae.
V monografiích, např. v Kibby (2012), se objevuje jako samostatný druh Russula praetervisa Sarnari, často je však synonymizována s holubinkou hřebínkatou (Russula pectinatoides).
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal