holubinka smrdutá
Russula foetens Pers. 1796
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Popis
Velká holubinka.
Klobouk je široký 50–150 (200) mm, v mládí kulovitý, později polokulovitý, vyklenutý, ploše rozprostřený, v dospělosti široce prohloubený, žlutohnědý až okrově hnědý. Okraj je zprvu hladký, v dospělosti výrazně uzlinatě rýhovaný, často zvlněný. Pokožka je za sucha spíše lesklá, za vlhka lesklá, slizká, často nápadně rosolovitá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou husté, později prořídlé, 8–15 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, obvykle s několika lupénky, často nejen u třeně větvené, žilkami propojené, nejprve bělavé, později smetanové, v dospělosti a ve stáří obvykle hnědnoucí nebo rezavějící, v mládí někdy ronící kapky tekutiny.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 60–120 x 15–40 mm, robustní, pod kloboukem obvykle trochu rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, komůrkovitý až dutý, nejprve ojíněný a téměř hladký, později jemně podélně vrásčitý, bělavý, brzo nažloutle nebo okrově skvrnitý, později od báze rezavějící.
Dužnina je nejprve tuhá, později křehká, bělavá, nežloutnoucí, v dospělosti a ve stáří rezavě hnědnoucí. Vůně je nepříjemná, obtížně definovatelná, žlukle olejovitá, zatuchle ovocná. Chuť je ostře a dlouho palčivá, zejména v lupenech.
Makrochemické reakce: KOH – negativní.
Výtrusný prach je smetanový (2b–2c).
Výtrusy jsou eliptické, 7,5–11 x 6,5–9 µm, s vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste velmi hojně ve všech typech lesů, nejčastěji pod smrky, duby nebo buky, často v trávě. Upřednostňuje vlhčí lokality na kyselejších půdách. Červenec až říjen.
Možná záměna
Velmi podobná je holubinka páchnoucí (Russula subfoetens) tvořící obvykle o něco menší plodnice s méně slizkým kloboukem. Její dužnina na řezu žloutne a žloutne i při reakci s KOH, zejména v bázi třeně. Mezi oběma druhy existuje řada přechodných forem, někteří autoři zařazují holubinku smrdutou (Russula foetens) a holubinku páchnoucí (Russula subfoetens) do jediného druhu, jiným pouhé dva druhy na popis variability mezi holubinkou smrdutou (Russula foetens) a holubinkou páchnoucí (Russula subfoetens) naopak nedostačují.
Vzhledově podobné mohou být holubinka hořkomandlová (Russula grata), holubinka tmavolemá (Russula illota) nebo holubinka nejvonnější (Russula fragrantissima), které však vykazují charakteristickou vůni po hořkých mandlích nebo marcipánu. Lze je odlišit i podle výrazně hřebínkaté ornamentiky výtrusů.
Holubinka hřebínkatá (Russula pectinatoides) a holubinka pruhovaná (Russula insignis) mají nanejvýš mírně palčivou dužninu.
Kuchyňské využití
Pro palčivost nejedlá houba.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Ingratae, subsekce Foetentinae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal