holubinka hořkomandlová
Russula grata Britzelm. 1898
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula laurocerasi Melzer 1920
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 50–100 mm, v mládí téměř kulovitý, později polokulovitý, vyklenutý, ploše rozprostřený, v dospělosti mělce prohloubený, žlutookrový až okrově hnědý, ve stáří obvykle rezavě skvrnitý. Okraj je zprvu podehnutý, v dospělosti výrazně a dlouze rýhovaný, často zvlněný. Pokožka je za sucha spíše lesklá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku, někdy i více.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, 4–10 mm vysoké, křehké, ke třeni zaobleně připojené až volné, obvykle s několika lupénky, jemně žilkami propojené, nejprve bělavé, nakonec smetanové, ve stáří obvykle s rezavými nebo hnědými skvrnami.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 50–80 x 15–25 mm, někdy pod kloboukem nepatrně rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, komůrkovitý až téměř dutý, jemně podélně vrásčitý, bílý, nažloutlý, postupně okrovějící až hnědnoucí a hnědorezavě skvrnitý.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a stářím hnědnoucí nebo rezavějící. Vůně je silně hořkomandlová, chuť ve třeni je obvykle mírná, v lupenech až středně palčivá.
Výtrusný prach je smetanový (2a–2b).
Výtrusy jsou eliptické, 7–10 x 6–9 µm, s vysokou ornamentikou, s bradavkami spojenými vysokými a výraznými (téměř křídlatými) hřebínky.
Výskyt
Roste nehojně především v listnatých lesích pod duby, habry nebo buky, ale může se objevit i pod jehličnany. Červenec až říjen.
Možná záměna
Vzhledem se velmi podobá ostatním holubinkám sekce Ingratae, přičemž vůni po hořkých mandlích kromě holubinky hořkomandlové (Russula grata) v různé míře vykazují ještě holubinka tmavolemá (Russula illota) nebo holubinka nejvonnější (Russula fragrantissima).
Holubinka tmavolemá (Russula illota) má obvykle barevně zvýrazněno ostří lupenů a na klobouku se zejména při zasychání (ne však vždy) objevují nafialovělé odstíny.
Holubinka nejvonnější (Russula fragrantissima) voní spíše po marcipánu a okraj klobouku je v dospělosti jen nevýrazně rýhovaný. Stejně jako holubinka tmavolemá (Russula illota) se i holubinka nejvonnější (Russula fragrantissima) od holubinky hořkomandlové (Russula grata) odlišuje nižšími hřebínky na výtrusech.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Ingratae, subsekce Foetentinae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš, Karel Tejkal