holubinka páchnoucí
Russula subfoetens Wm.G. Sm. 1873
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula foetens var. subfoetens (W.G. Sm.) Massee 1893
Stručný popis
Klobouk je široký 50–100 (120) mm, zprvu kulovitý, později sklenutý, plochý nebo mělce prohloubený, žlutohnědý, uprostřed zpravidla tmavší, rezavě hnědý nebo šedohnědý. Okraj klobouku je v mládí podehnutý, brzy výrazně uzlinatě rýhovaný. Pokožka je nejprve slizká, brzy však suchá, lze ji sloupnout asi do třetiny až poloviny poloměru.
Lupeny s kratšími lupénky jsou bělavé až krémové, v dospělosti s hnědorezavými skvrnami.
Třeň je válcovitý, 40–100 x 20–30 mm, v dospělosti houbovitě vycpaný až téměř dutý, bělavý, později nahnědlý, často rezavohnědě skvrnitý.
Dužnina je bělavá, žloutnoucí. Pach je nepříjemný, žlukle olejovitý, ovšem o něco slabší než u holubinky smrduté (Russula foetens). Chuť v lupenech je středně palčivá, v jiných částech plodnice někdy téměř mírná.
Makrochemické reakce: KOH – na bázi třeně (chromově, sírově) žlutá (2–3 minuty); FeSO4 – růžová; fenol – hnědá; guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je smetanový (2a–2b).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–10 x 5,5–8,5 µm, se středně vysokými až vysokými bradavkami, někdy izolovanými, někdy pospojovanými krátkými hřebínky.
Výskyt
Roste od července do září, hojně v listnatých lesích (dub, bříza, buk).
Možná záměna
Velmi podobná je holubinka smrdutá (Russula foetens), o něco více palčivá, rostoucí spíše pod jehličnany, s negativní reakcí na KOH. Někteří autoři – například Kränzlin (2005) – rozlišují holubinku páchnoucí jen jako varietu holubinky smrduté.
Záměna je možná i s dalšími příbuznými holubinkami ze sekce Ingratae.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Ingratae, subsekce Foetentinae.