holubinka smutná
Russula consobrina (Fr.) Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Stručný popis
Střední až velká holubinka.
Klobouk je široký 50–120 mm, v mládí polokulovitý, později ploše rozložený a ve středu prohloubený, hnědý až šedohnědý. Okraj klobouku je zprvu podehnutý, dlouho hladký, v dospělosti ostrý, nevýrazně a krátce rýhovaný. Pokožku lze sloupnout do 1/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou husté, s četnými lupénky, bělavé, později smetanové.
Třeň je válcovitý až mírně kyjovitý, 60–120 x 10–25 mm, plný, později houbovitě vycpaný až komůrkovitý, bělavý, šednoucí.
Dužnina je bělavá, při poranění šednoucí, výjimečně červenající. Vůně je nevýrazně ovocná, spíše nepříjemná, chuť je silně palčivá.
Makrochemické reakce: guajak – pomalu a nevýrazně modrá.
Výtrusný prach je smetanový (2a–2c), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/230/153).
Výtrusy jsou široce oválné až téměř kulovité, 8–10,5 x 7–9 µm, se středně vysokou ornamentikou tvořící téměř úplnou síťku.
Výskyt
Roste od srpna do října, vzácně ve smrkových lesích. Upřednostňuje vlhká až podmáčená stanoviště vyšších poloh.
Možná záměna
Šednoucí, případně červenající dužninu mají i holubinky z příbuzenstva holubinky černající (Russula nigricans). Holubinka osmahlá (Russula adusta) a holubinka hustolistá (Russula densifolia) rostou také v jehličnatých lesích, mají bílý výtrusný prach a nejvýše nevýrazně palčivou dužninu.
Holubinka sesterská (Russula sororia) a holubinka nelibá (Russula amoenolens) rostou spíše pod listnáči, mají výrazně rýhovaný okraj klobouku, odlišnou ornamentiku výtrusů a vykazují zpravidla silný ovocně spermatický pach.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Consobrinae.