Atlas hub / Nálezy

holubinka osmahlá
Russula adusta (Pers.) Fr. 1838

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: holubinka (Russula)

Synonyma

Russula nigricans var. adusta (Pers.) Barbier 1907

Popis

Střední až velká holubinka.

Klobouk je široký 50–120 mm, výjimečně až 150 mm, tlustě masitý, sklenutý, často se středovým dolíkem, později ploše rozprostřený, nakonec široce prohloubený až nálevkovitý, nejprve bělavý, brzy šedohnědý a ve stáří černohnědý. Okraj je dlouho podehnutý, nerýhovaný, v dospělosti často zvlněný nebo nepravidelně laločnatý. Pokožka je za sucha spíše matná, hladká nebo jemně zdrsnělá, za vlhka lepkavá a lesklá, ji lze sloupnout jen obtížně u okraje klobouku nebo vůbec.

Lupeny jsou spíše husté (Galli (1996) udává hustotu lupenů 9–12 na 1 cm okraje klobouku), 5–15 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené nebo úzce připojené, někdy nepatrně zoubkem sbíhavé, s četnými lupénky, nejprve bělavé, později od ostří hnědnoucí.

Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 40–80 x 20–40 mm, často krátký a masivní, pevný a plný, hladký nebo jemně podélně vrásčitý, v mládí bělavý, později od báze šedohnědý.

Dužnina je dlouho velmi tuhá, bělavá, při poranění pomalu šedohnědá, po několika hodinách téměř černá. Vůně zatuchle ředkvová. Chuť mírná, podle Sarnari (1998) výjimečně v lupenech mladých plodnic nepatrně palčivá.

Makrochemické reakce: guajak – rychle a středně intenzivně modrá.

Výtrusný prach je bílý (1a).

Výtrusy jsou široce oválné, 7–10 x 6–8 µm, s nízkou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.

Výskyt

Roste od června do října, v jehličnatých lesích (smrk, borovice, jedle), pravděpodobně také v listnatých lesích (buk, dub), upřednostňuje písčité kyselé půdy od středních poloh.

Možná záměna

Holubinka černající (Russula nigricans) má zřetelně tlustší a řidší lupeny.

Dužnina holubinky hustolupenné (Russula densifolia) a holubinky palčivolupenné (Russula acrifolia) na řezu nejprve červená, teprve později hnědne.

Kuchyňské využití

Jedlá houba.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (1998) patří do sekce Compactae.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Zíbarová L., Kolényová M., Tejklová T., Zehnálek P. [eds] (2024): Červený seznam hub (makromysetů) České republiky, Příroda 46: 48–192, Praha.
Russula adusta – holubinka osmahlá
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula adusta – holubinka osmahlá
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Russula adusta – holubinka osmahlá
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula adusta – holubinka osmahlá
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
Russula adusta – holubinka osmahlá
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek
Russula adusta – holubinka osmahlá