bedla zardělá
Leucoagaricus leucothites (Vittad.) Wasser 1977
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Synonyma
Lepiota carneifolia Gillet 1874
Lepiota holosericea Gillet 1874
Lepiota leucothites (Vittad.) P.D. Orton 1960
Lepiota naucina (Fr.) P. Kumm. 1871
Lepiota olgae Velen. 1920
Leucoagaricus holosericeus (Gillet) M.M. Moser 1967
Leucoagaricus naucinus (Fr.) Singer 1951
Leucocoprinus holosericeus (Gillet) Locq. 1943
Popis
Klobouk je široký 30–120 mm, výjimečně i více, nejprve polokulovitý, později ploše sklenutý až plochý, bílý, bělavý, někdy ve středu mírně našedlý nebo naokrovělý, obvykle hladký a za sucha hedvábitě lesklý, někdy nevýrazně šupinkatý. Pokožku klobouku lze sloupnout.
Lupeny jsou husté, s několika lupénky, u třeně volné, v mládí bílé, v dospělosti, při zasychání nebo poranění někdy narůžovělé.
Třeň je válcovitý, 40–120 x 8–20 mm, směrem k bázi mírně rozšířený a na bázi obvykle s hlízou, u klobouku vylomitelný, lysý, lesklý, dutý, bílý, později či po otlačení žloutnoucí až šednoucí. Přibližně ve dvou třetinách výšky třeně dlouho přetrvává úzký bílý pohyblivý prsten.
Dužnina je bílá, neměnná, s jemnou a příjemnou vůní i chutí.
Výtrusný prach je bělavý až smetanový. Jeho barva odpovídá přibližně hodnotě 2a podle Romagnesiho stupnice pro barvu výtrusného prachu holubinek.
Výtrusy jsou eliptické nebo široce vřetenovité, 7–10,5 x 4,5–6 µm, hladké.
Cheilocystidy jsou hojné, nepravidelně válcovité nebo (méně často) kyjovité, obvykle 40–60 x 8–14 µm, nezřídka s přívěškem nebo s hlavičkou.
Výskyt
Roste v příznivých letech velmi hojně, jindy jen sporadicky, mimo les, na zahradách, pastvinách, v parcích, na travnatých plochách ve městech. Dává přednost vyhnojené půdě. Roste obvykle ve skupinách, od června do listopadu.
Možná záměna
Podobné mohou být některé druhy pečárek s bílým kloboukem a dlouho bílými lupeny, například pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus), pečárka ovčí (Agaricus arvensis) nebo pečárka lesomilná (Agaricus sylvicola), ty však mají v dospělosti lupeny vždy tmavě hnědofialové, nikdy ne pouze narůžovělé.
Pozor na záměnu se smrtelně jedovatou muchomůrkou jarní (Amanita verna) nebo s bílými formami muchomůrky zelené (Amanita phalloides), které mají na bázi třeně vždy pochvu.
Kuchyňské využití
Bedla zardělá je dobrá jedlá houba, kterou lze v kuchyni uplatnit podobně jako bedlu vysokou (Macrolepiota procera) či jiné druhy jedlých bedel rodu Macrolepiota. Ke sběru ji však lze doporučit jen těm houbařům, kteří ji naprosto bezpečně rozliší od nebezpečných muchomůrek.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Martin Slavičínský