Atlas hub / Nálezy

pečárka lesomilná
Agaricus sylvicola (Vittad.) Peck 1872

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: pečárkotvaré (Agaricales)

Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)

Rod: pečárka (Agaricus)

Synonyma

Agaricus silvicola (Vittad.) Peck 1872

Popis

Klobouk je široký 50–90 (120) mm, v mládí vejčitý, polokulovitý až tupě kuželovitý nebo zvoncovitý, později sklenutý, někdy s plochým temenem, nakonec téměř plochý, většinou hladký a lysý, hedvábně vláknitý a lesklý, bílý, stářím a poraněním žloutnoucí.

Lupeny jsou husté, široké 5–10 mm, zprvu krémové, později narůžovělé, nakonec hnědé až černohnědé, u třeně volné.

Třeň je válcovitý, na bázi často rozšířený, případně s hlízou, 60–120 x 10–15 (v bázi třeně až 25) mm, v mládí bílý a jemně vláknitý, poraněním žloutnoucí, v dospělosti dutý, s dlouho přetrvávajícím, tenkým, blanitým, zespoda vatovitě vločkatým prstenem.

Dužnina je bílá, pod pokožkou někdy žloutnoucí, ve třeni stářím reznoucí. Vůně je nápadně anýzová. Chuť je mírná, příjemná.

Výtrusný prach je hnědý.

Výtrusy jsou eliptické, 5–6,5 x 3–4,5 µm.

zralé výtrusy H2O

Výskyt

Roste od června do listopadu, poměrně hojně, v jehličnatých i listnatých lesích, výjimečně i mimo les. Saprotrof.

Možná záměna

Pečárka hlíznatá (Agaricus essettei) má větší výtrusy a obvykle šikmo uťatou hlízu na bázi třeně.

Pečárka ovčí (Agaricus arvensis) vytváří větší plodnice a roste obvykle mimo les.

Anýzová vůně je typická i pro některé drobné pečárky, například pečárku žlutohnědou (Agaricus lutosus).

Záměna je možná i s dalšími pečárkami se žloutnoucí dužninou, například s nejedlou či slabě jedovatou pečárkou zápašnou (Agaricus xanthodermus), která však nevykazuje výraznější anýzovou vůni a jejíž okraj klobouku nebo báze třeně při poranění žloutnou velmi rychle, v řádu sekundy.

Pozor na záměnu se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), zejména s její bílou formou, nebo s muchomůrkou jízlivou (Amanita virosa). Pečárky i muchomůrky mohou růst na stejném stanovišti, muchomůrka má však na bázi třeně pochvu (pohár smrti).

Kuchyňské využití

V mládí chutná jedlá houba. Pro zaměnitelnost se smrtelně jedovatými muchomůrkami však její sběr nelze doporučit méně zkušeným houbařům.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Česky také pečárka hajní, pečárka ovčí lesní.

Pečárka lesomilná (Agaricus sylvicola) a pečárka hlíznatá (Agaricus essettei) jsou někdy synonymizovány, nicméně rozdíl ve velikosti výtrusů by měl být vždy patrný.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Kibby G. (2021): Mushrooms and Toadstools of Britain & Europe, Vol. 3. 1st Edition.
Agaricus sylvicola
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Agaricus sylvicola – pečárka hajní
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Agaricus sylvicola – pečárka hajní
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Agaricus sylvicola – pečárka hajní
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Agaricus silvicola – pečárka hajní
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin
Agaricus sylvicola – žampión hajní