muchomůrka jízlivá
Amanita virosa (Fr.) Bertill. 1866
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Synonyma
Agaricus virosus Fr. 1838
Agaricus virosus var. virosus Fr. 1838
Amanitina virosa (Fr.) E.-J. Gilbert 1941
Popis
Klobouk je široký 30–100 mm. V mládí je plodnice vejcovitá, klobouk zůstává pak dlouho zvoncovitý, později je až poklicovitý s plochým středovým hrbolem. Povrch klobouku je hladký, většinou holý, v mládí lepkavý, později lesklý, slabě slizký jen za vlhka, má nerýhovaný, dlouho podehnutý okraj, často s visícími zbytky vela. Má bílou barvu, střed klobouku může být v dospělosti narůžovělý nebo krémový.
Lupeny jsou husté, volné, u okraje zaoblené, mají bílou barvu. Prsten je chabý, zplihlý, často potrhaný nebo nekompletní, časem mizející, bílý.
Třeň je štíhlý a křehký, válcovitý, 100–150 x 10–15 mm, často pokroucený, vylomitelný, má vláknitý povrch, pod prstenem s hrubými odstálými šupinami. Na bázi má měkkou kulovitou hlízu obalenou volnou cípatou pochvou, zanořenou hluboko do půdy.
Dužnina je křehká, bílá. Chuť je údajně lahodná, vůně nasládlá, v dospělosti nepříjemně ředkvová nebo po syrových bramborách. Všechny části plodnice se s hydroxidem draselným okamžitě zbarvují žlutě.
Výtrusný prach je bílý. Výtrusy jsou bezbarvé, téměř kulovité, hladké, 7–10 x 8–11 µm velké.
Výskyt
Vyrůstá v červenci až říjnu především v jehličnatých a smíšených lesích, na nevápenatých půdách, v podhorských a horských polohách, vzácněji i pod listnáči (buky, duby).
Poznámky
Je smrtelně jedovatá! Obsahuje falotoxiny (faloidin, falisin, falicidin, faloin) a amatotoxiny (amanitiny, amanin a amanulin). Otrava probíhá stejně jako u muchomůrky zelené (Amanita phalloides), podle které se tento druh otravy nazývá faloidní. Příznaky otravy se projeví po 8–48 hodinách, jsou to prudké bolesti, zvracení a průjmy, po 1–2 dnech nastane relativní uklidnění, pak ale dochází k poruchám až selhání činnosti jater a ledvin. Bez léčení nastává většinou smrt, úspěch léčení závisí na rychlosti zahájení léčby.
Možná záměna
V mládí může být zaměněna za mladé pečárky – ty ale nikdy nemají čistě bílé lupeny! Je podobná dalším smrtelně jedovatým muchomůrkám: muchomůrce jarní (Amanita verna) s hladkým třeněm a slabě rýhovaným prstenem, rostoucí na jaře pod listnáči (s hydroxidem draselným se nezbarvuje žlutě), a bílé varietě muchomůrky zelené (Amanita phalloides var. alba) s radiálně vláknitým kloboukem.
Autorství textů: Věra Svobodová
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš