Atlas hub / Nálezy

šťavnatka slonovinová
Hygrophorus eburneus (Bull.) Fr. 1838

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: pečárkotvaré (Agaricales)

Čeleď: šťavnatkovité (Hygrophoraceae)

Rod: šťavnatka (Hygrophorus)

Synonyma

Agaricus eburneus Bull. 1783

Gymnopus eburneus (Bull.) Gray 1821

Hygrophorus eburneus var. eburneus (Bull.) Fr. 1838

Limacium eburneum (Bull.) P. Kumm. 1871

Popis

Klobouk je široký 30–80 mm, sklenutý s podehnutým okrajem, později ploše rozprostřený, někdy s nízkým středovým hrbolem, za vlhka velmi slizký a lesklý, za sucha hedvábitý, bílý, někdy s nažloutlým středem, při zasychání i ve stáří barevně stálý.

Lupeny jsou spíše řídké, bílé, někdy stářím lehce žloutnoucí, na třeň nejvýše krátce sbíhavé

Třeň je válcovitý, 40–80 x 5–10 mm, na bázi obvykle zúžený a často zahnutý, pod kloboukem vločkatý, dole slizký, za vlhka někdy ronící kapky tekutiny, bílý, na bázi někdy žlutookrový. Pokožka báze třeně se působením KOH zbarvuje žlutookrově až žlutooranžově.

Dužnina je bělavá, v bázi třeně později hnědnoucí, s výraznou (později až nepříjemnou) nasládlou vůní přirovnávanou k vůni mandarinek nebo hyacintu. Chuť dužniny je mírná, podle Fellner (2016) však vrstva slizu na pokožce klobouku a třeně může chutnat palčivě.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou eliptické, 6–9 x 3,5–5 µm, hladké, průsvitné.

zralé výtrusy (H2O)

Výskyt

Roste od září do listopadu, obvykle ve skupinách, dosti hojně, zejména v listnatých lesích pod buky, méně často i pod duby, habry, dle Hagara (2014) také pod smrky a jedlemi.

Možná záměna

Existuje několik podobných druhů bílých šťavnatek, dobrou pomůckou pro jejich rozlišení je reakce dužniny na roztok KOH.

Šťavnatka rezavějící (Hygrophorus discoxanthus) v dospělosti od okraje klobouku a od ostří lupenů postupně rezaví. Působením KOH se žlutookrově (žlutooranžově) zbarvuje nejen v bázi třeně.

Šťavnatka Hedrychova (Hygrophorus hedrychii) má střed klobouku obvykle žlutookrový. Roste pod břízami.

Šťavnatka drvoplneňová (Hygrophorus cossus) nevykazuje barevnou reakci s KOH a má specifickou vůni, v Holec a kol. (2012) přirovnávanou k vůni topinamburu nebo housenky drvopleně. Roste pod duby. Někdy je považována jen za varietu šťavnatky slonovinové (Hygrophorus eburneus var. cossus (Sowerby) Quél.).

Vzácná šťavnatka smrková (Hygrophorus piceae) je bez vůně a roste ve vyšších polohách.

Kuchyňské využití

Uváděna jako jedlá, pravděpodobně však bez většího významu. Před kuchyňskou úpravou se doporučuje odstranit slizovitou pokožku klobouku a třeně.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Vít A., Socha R. (2019): Naše jedlé houby 15 – Šťavnatky. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 3/2019.
Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Hygrophorus eburneus – šťavnatka slonovinová
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Hygrophorus eburneus – šťavnatka slonovinová
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Hygrophorus eburneus – šťavnatka slonovinová
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin