šťavnatka smrková
Hygrophorus piceae Kühner 1949

Popis

Klobouk je 10–30 (50) mm široký, polokulovitý až zvoncovitý, později rozložený, někdy čihovitý. Povrch klobouku je jemně přitiskle vláknitý až hladký, za vlhka lesklý, za sucha matný, bílý, uprostřed slabě krémový. Okraj je dlouho podehnutý, hladký, v dospělosti ostrý.

Lupeny jsou bělavé až světle krémové, ve stáří až okrové, jednoduché i větvené a sbíhají na třeň. Ostří je rovné.

Třeň je válcovitý, 30–60 (70) x 3–5 (8) mm, někdy trochu zprohýbaný. Povrch je hladký až mírně plstnatý, bílý, trochu lepkavý. Pod kloboukem bíle otrubičnatý, plný.

Dužnina je bílá, masitá, u okraje klobouku tenkostěnná, bez vůně. Chuť je jemná, fádní.

Výtrusný prach je bělavý.

Výtrusy jsou elipsoidní, 6–8,5 (10) x 3,5–6,5 µm Q = 1,2–1,7, hladké, s kapkami

Bazidie jsou válcovité až kyjovité 40–60 x 6–8,5 µm, čtyřvýtrusé, s bazální přezkou. Cystidy na lupenech chybí. Buňky pokožky klobouku jsou typu ixotrichoderm, 2–3 µm tlusté, s přezkami.

Výskyt

Roste od léta do podzimu, nehojně, jednotlivě i ve skupinách, pod smrky, spíše ve vyšších polohách.

Možná záměna

Je zaměnitelná za jiné bílé šťavnatky (Hygrophorus) nebo voskovky (Hygrocybe).

Šťavnatka slonovinová (Hygrophorus eburneus) je mykorhizním symbiontem buku, plodnice jsou obvykle velmi slizké na klobouku i na třeni.

Šťavkatka Hedrychova (Hygrophorus hedrychii) roste pod břízami, vrchol klobouku, lupeny i třeň jsou někdy narůžovělé a vůně je nasládlá.

Voskovka panenská (Cuphophyllus virgineus) roste obvykle na loukách a pastvinách, dosti hojně, v lesích jen vzácně.

Kuchyňské využití

Podle Hagara (2014) je jedlá a chutná. Je však vzácná a nepříliš vydatná, je třeba ji chránit.

Autorství textů: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura