penízovka sametonohá
Flammulina velutipes (Curtis) Singer 1951
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: Physalacriaceae
Synonyma
Flammulina velutipes var. velutipes (Curtis) Singer 1951
Myxocollybia velutipes (Curtis) Singer 1939
Popis
Klobouk je široký 20–80 mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý až plochý, za vlhka lepkavý až slizký, hladký a lesklý, v dospělosti s ostrým okrajem a slabě prosvítavě rýhovaný, medově žlutý, oranžově žlutý až žlutohnědý, ve středu obvykle tmavší. Objevuje se i penízovka sametonohá mléčná (Flammulina velutipes var. lactea) s bělavým kloboukem.
Lupeny jsou spíše řídké, vysoké 5–12 mm, bělavé, krémové až okrově žluté, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, 20–80 x 2–10 mm, často prohnutý, někdy stlačený, dutý, v mládí podobně jako klobouk medově žlutý, brzy směrem od báze hnědý a sametový, později až černohnědý, vláknitý a brzy poměrně tuhý.
Dužnina je tenká, pružná, bělavá až krémová. Vůně je jemná, příjemná. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je bílý nebo nažloutlý.
Výtrusy jsou oválné až mírně válcovité, 6–9,5 x 3–5 μm, hladké, průsvitné.
Bazidie jsou 4výtrusé. Cheilocystidy jsou obvykle hojné, válcovité, kyjovité nebo oble vřetenovité.
Výskyt
Roste od listopadu do března, hojně, obvykle v trsech, na tlejícím dřevě listnatých stromů (bříza, buk, topol, olše, jasan, vrba), v lesích, ale i v parcích, zahradách a městské zeleni. Je dobře adaptovaná na zimní období, plodnice mohou zmrznout a po rozmrznutí pokračují ve vývoji.
Možná záměna
Charakteristickými znaky jsou medově oranžové zbarvení klobouku a nápadně sametová pokožka třeně.
Je popsána řada variet a příbuzných druhů, např. penízovka letní (Flammulina fennae) nebo penízovka jehlicová (Flammulina onodisis), z pohledu praktického houbaře jsou však podobně jedné a chutné jako penízovka sametonohá.
V období pozdního podzimu (ne však v zimě) rostou některé další druhy, které méně zkušený houbař může s penízovkou sametonohou zaměnit.
Jedlá opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis) má na šupinkatém třeni naznačen prsten, jemnou kořenitou vůni a hnědý výtrusný prach.
Jedovatá třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) je zbarvena spíše zelenožlutě a má hořkou dužninu. Naproti tomu třepenitka maková (Hypholoma capnoides) s oranžovým kloboukem je jedlá a chutná. Roste na tlejícím dřevě jehličnanů.
Nebezpečná smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová (Galerina marginata) je včetně třeně zbarvena spíše rezavě, nevytváří bohatší trsy a má hnědý výtrusný prach.
Kuchyňské využití
Penízovka sametonohá je výborná jedlá houba, kterou lze za mírného počasí sbírat po celou zimu. Vhodná je do polévek, ale i pro jiné kulinářské využití. Sbírají se pouze klobouky.
Pěstuje se také uměle a obvykle se prodává jako houba enoki, která však vzhledově penízovku sametonohou nepřipomíná.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Petr Souček, Antonín Boudný, Karel Tejkal