Atlas hub / Nálezy

muchomůrka růžovka
Amanita rubescens Pers. 1797

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: pečárkotvaré (Agaricales)

Čeleď: muchomůrkovité (Amanitaceae)

Rod: muchomůrka (Amanita)

Synonyma

Amplariella rubescens (Pers.) E.-J. Gilbert 1941

Limacium rubescens (Pers.) J. Schröt. 1889

Popis

Klobouk je masitý, široký 50–200 mm, v mládí je polokulovitý, později nízce vyklenutý, ve stáří plochý, mírně zvlněný, na okraji lehce rýhovaný. V mládí je zbarven světle růžově nebo má pleťové odstíny, později je až červenohnědý. Povrch klobouku je pokryt bělavými nebo načervenalými bradavkami.

Lupeny jsou vysoké a husté, volně připojené ke třeni. V mládí jsou zakryté bílým závojem, mají bílou barvu, později růžoví, ve stáří mohou být červeně skvrnité.

Třeň je válcovitý, 60–180 x 15–50 mm, v mládí plný, později s vatovitou výplní až dutý. Má bílou, narůžovělou nebo nažloutlou barvu. Dole je hlízovitě rozšířený s několika řadami bradavek, hlíza má většinou načervenalou barvu, jak se zabarvuje při poškození larvami hmyzu. Pochva chybí. Prsten je velký, umístěný v horní části třeně, je bílý, široký, blanitý, na svrchní straně hustě podélně rýhovaný.

Dužnina je bílá, na řezu slabě červenající. Chuť i vůně je příjemně houbová.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou bezbarvé, široce elipsoidní, 7–10,5 x 5–7 µm, tenkostěnné, hladké, amyloidní.

zralé výtrusy (Melzerovo činidlo)

Výskyt

Vyrůstá hojně v červnu až listopadu v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, v parcích a alejích, od nížin až vysoko do hor. Často ji najdeme i za suššího počasí.

Možná záměna

Je zaměnitelná s muchomůrkou šedivkou (Amanita excelsa), která je jedlá, ale i s jedovatými druhy, jako jsou muchomůrka červená (Amanita muscaria) a muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) – ta se odlišuje se od růžovky především tím, že má zřetelnou polovolnou pochvu, hladký prsten a při poškození nerůžoví.

Kuchyňské využití

Muchomůrka růžovka je za syrova jedovatá – obsahuje hemolysin, který rozkládá červené krvinky. Hemolysin je termolabilní, při tepelné úpravě se ničí. Tepelně zpracovaná růžovka má výtečnou chuť, hodí se k nejrůznějším kuchyňským úpravám.

foto Markéta Vlčková foto Markéta Vlčková foto Oldřich Jindřich foto Petr Souček foto Oldřich Jindřich

Autorství textů: Věra Svobodová, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Markéta Vlčková, Oldřich Jindřich, Petr Souček, Karel Tejkal

Literatura

Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Amanita rubescens – muchomůrka růžovka
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Amanita rubescens – muchomůrka růžovka
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Amanita rubescens – muchomůrka růžovka
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Amanita rubescens – muchomůrka růžovka
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Amanita rubescens – muchomůrka růžovka
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Amanita rubescens – muchomůrka růžovka
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Amanita rubescens – muchomůrka růžovka
Jan Zavřel (2004): Podzimní houby II. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 3/2004.
Amanita rubescens – muchomůrka růžovka
Hlaváček Jiří, Smotlacha Miroslav, 1996. Jedlé houby, které doporučujeme ke sběru. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 3/1996.
Amanita rubescens – muchomůrka růžovka (masák)
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin
Amanita rubescens – muchomůrka růžovka